Nohy jsem měl jako želatinu a balon mi přišel strašně malý, vzpomíná Kalas na jedno ze svých dvou finále ve Wembley

„V minulém blogu jsem se lehce zmínil o tom, že se nahoru dere Sunderland, letos nováček v Championship. A brzy z něj opět může být účastník Premier League. Zajistil si totiž účast v play off o postup. Před pár dny jsme se o tom bavili v kabině a můj pohled je takový, že největší naději dávám právě Sunderlandu.

Pěkně se jim to sešlo. Jsou mi nejvíc sympatičtí, co se týká fotbalu a obecně rozložení týmu. Všechny soupeře beru podle toho, jak hráli s námi. Sunderland nevypadal vůbec špatně. Byli dobře fyzicky připravení, stateční. Hráli dobrý fotbal. Bylo znát, že měli nějaké nacvičené signály, dobrou rozehrávku… Líbili se mi.

Navíc za sebou mají velkou fanouškovskou základnu. Nemají problém vyprodat stadion. Myslím si, že mají všechny předpoklady, aby mohli hrát Premier League.

Co se týká dalších, tak Luton bude mít vše založené na síle a fyzičce. S nimi to bude opravdu nepříjemné. Middlesbrough proti nám nevypadalo moc dobře, ani konec sezony nemělo zrovna nejsilnější. Coventry zase těží z formy švédského útočníka Viktora Gyokerese, který střílí góly již druhou sezonu. Každopádně se v play off sešla čtyři mužstva, od kterých se to úplně nečekalo.

Sunderland je unikátní v tom, že má nejmladší kádr v celé Championship, což se mu může v play off a případném finále vymstít. Může to mít vliv na to, jak bude hrát, protože zkušenosti v play off hrají obrovskou roli.

Ve finále ve Wembley jsem byl dvakrát – jednou na tribuně s Middlesbrough a podruhé jako hráč s Fulhamem. Atmosféra je neuvěřitelná. Stadion je rozdělený na dva tábory. Každý klub tam má kolem 30 tisíc fanoušků. Je to ohromně vyhecované. Pamatuji si, že když jsem nastupoval na hřiště jako střídající hráč na posledních 20 minut, byl jsem strašně nervózní.

Nohy jsem měl jako želatinu, balon mi přišel strašně malý. Asi jako ten, se kterým jsme hráli v žáčcích někde v hale… Neuvěřitelný stres. Nechcete udělat chybu, protože jakékoliv zaváhání může rozhodnout o osudu celého klubu. Finále zkrátka není o fotbale, ale o hlavě. Fotbal umí hrát všichni, ale zvládnout nápor nervů mentálně, to je umění.

O nervy je to i o patro výš. Manchester City už je o bod první a má zápas k dobru. V lednu, v mém prvním blogu pro Livesport Zprávy, jsem psal, že si pořád myslím, že Arsenal potká ještě nějaký zádrhel a City jim to ještě hodně znepříjemní. A vidíte! Je to tu. Věřil jsem jim a přeju to víc Manchesteru, protože se mi jejich fotbal líbí. Jestli něco může City momentálně vzít další titul, tak je to jen nával zápasů, protože hrají ještě na třech frontách: Ligu mistrů s Realem, finále FA Cupu s United a Premier League.

Důležité proto bude, zda bude mít Pep Guardiola zdravé jádro těch 13 až 15 hráčů, se kterými to táhne. Pokud ano, tak to zvládnou. Všimněte si, že třeba na Realu nevystřídali ani jednoho hráče. Dovedu si představit, že je Guardiola plánuje protočit až nyní v lize a ostatní dostanou odpočinek. V této fázi sezony už je to víc věda a analytický přístup. Vše se odvíjí od připravenosti a stavu hráčů.

Nás v Championship po každém zápase a na předzápasovém tréninku různě testují ze slin, aby zjistili, jak jsme na tom, jak je na tom srdce a další důležité věci. To samé nyní podle mě rozhoduje i v City. Hrají o tři velké trofeje a to už potom nejde ani tolik o pocity, ale především o tu vědu, která vypočítá míru únavy.

Takže mě možná ani nepřekvapuje, že na Realu nevyužili Fodena, Mahreze či Alvareze. Oni budou důležití v jiných zápasech. Tím se dostáváme k Arsenalu. Přijde mi, že jsou stále v přestavbě kádru. Arteta udělal v klubu obrovský kus práce, ale co se týká kádru, tak nejlepší ho má jednoznačně Manchester City. Díky němu drtí zbytek ligy.

Nedělá jim problém vyměnit dva tři hráče a na výsledcích to není vůbec znát. Když trenér stáhne Grealishe a Silvu, nahradí je Fodenem a Mahrezem, což v podstatě nic nemění. A důležitá je i univerzálnost Alvereze. Takové možnosti mi u Arsenalu trochu chybí.“

Autor je obránce Bristolu a český reprezentant.