Příběhy, které i letos potvrdily výjimečnost Premier League aneb Anglická liga opět dokázala, proč je nejlepší na světě

Když i uznávaný server The Athletic mluví o nejúžasnějším posledním týdnu sezóny, jaký kdy Premier League nabídla, má to svou váhu. Nejistota ohledně mistra ligy, přetahovaná o poslední místo v Lize mistrů a zoufalý boj o udržení v PL. To si prostě přejete, nikdy není zvědavý na soutěž, která je od půlky ledna rozhodnutá. A přitom to právě tak vypadalo. Citizens trůnili právě touto dobou na prvním místě a na hřišti byli tak dominantní, že pokorná slova Pepa Guardioly o tom, že ještě není rozhodnuto, brala veřejnost jako sympatickou snahu zpochybnit nezpochybnitelné.

Asi se nedozvíme, jestli to tehdy “Pepek” myslel upřímně, každopádně se o 4 měsíce později ukázalo, že měl recht.

Když po 38 odehraných kolech dělí mistra a vicemistra pouhý bod, nedá se podle mě říct: “Manchester City vyhráli proto a proto.” Tím spíš, že liverpoolští borci Jürgena Kloppa získali oba anglické poháry a mají šanci vyhrát i třetí trofej v podobě Ligy mistrů. Jejich sezóna se tak z hlediska náplně vitrín v klubovém muzeu dá nakonec považovat za úspěšnější, i když v lize těsně neuspěli. Reds byli skvělí a nemají si absolutně co vyčítat. Jejich schopnost odehrát po dobu několika týdnů co 3 dny těžký zápas, dát se dohromady fyzicky a namotivovat se psychicky, udržet hráče hladové a zároveň plné pokory, považuji za Kloppův impozantní počin a jeden z nejsilnějších momentů končící sezóny.

Obrat v závěru nedělního dramatu s Villans, za který Guardiola a jeho tým vděčí střídajícím hráčům, měl skoro parametry památného Agüerova gólu dosaženého v květnu 2012 v čase 93:20. Manchester City má výjimečné finanční a tréninkové zázemí, tým plný mimořádných osobností a jednoho z nejlepších trenérů světa posledních 20 let. A stejně to nakonec v poslední hrací den vyžadovalo i potřebnou kliku, aby Citizens anglický ligový titul získali. Znovu se ukázalo, že v dnešním sportu není moc jiných trofejí, které je tak těžké získat.

Jak už zaznělo, sezóna Premier League je nesmírně dlouhá, že se i kvůli výkyvům formy, obměnám trenérů i hráčských kádrů jedná vlastně o 2 až 3 ročníky v jednom. Pokud aspirujete na titul, můžete si dovolit nějaké jednorázové “blikance,” ale nesmíte úplně vypadnout z role. Na tomto místě možná stojí zato připomenout strach Chelsea o samou existenci a sportovní fungování klubu. Že se “áčko” Bluesmanů ve dnech totální nejistoty nerozpadlo a bylo schopné provozu, považuji za méně viditelný, za to velmi pozoruhodný úspěch trenéra Thomase Tuchela, pod který se dost možná výrazně přičinil i Petr Čech. Snad se jednou o tomto krizovém období dozvíme víc.

Stranou bychom neměli nechat 2 comebacky sezóny, každý jiný a jinak spektakulární. Newcastle se stalo prvním celkem v historii Premier League, který nedokázal vyhrát ani jedno z prvních 14 utkání a přitom se zachránil a to nakonec zcela suverénním způsobem. Chybělo málo a Straky revitalizované saúdskými penězi a hlavně kouzelnou hůlkou Eddieho Howea skončily dokonce v první polovině tabulky. 

Tottenham připomínal v posledních dnech nadvlády Nuna Espirita Santa spolek průměrných, bez zájmu hrajících chaotů, kteří chtějí být všude jinde, než společně v šatně Kohoutů. Co s týmem i s přispěním dvou velepovedených trejdů pánů Bentancura s Kulusevskim realizačnímu týmu kolem Antonia Conteho povedlo, se jednou bude vyučovat v trenérských kurzech na hodinách černé magie. Začalo to listopadovým zákazem kečupu a majonézy v klubové kantýně a skončilo senzačním a jednu dobu zcela nepravděpodobným postupem do Ligy mistrů a dělenou Zlatou kopačkou pro krále střelců, lidsky i fotbalově výjimečného Korejce Sona. 

Nemůžu si pomoct, ale slabinou zůstali rozhodčí. Nebyli tak příšerní, že by vymazlenou soutěž vysloveně ničili, ale byli jako hřmotný cestující dýchající pusou, který si jako jediný v narvané tramvaji se zavřenými okny ráno nevyčistil zuby. S tímto stavem by opravdu chtělo něco udělat a odchody stárnoucího a místy nestíhajícího tria Mike Dean, Jon Moss a Martin Atkinson do penze jsou jen prvním krokem.      

Jako celek Premier Club nepřekvapila. Soutěž bavila na trávnících i mimo ně, přinášela silné příběhy, jako ten v podání návratu Christiana Eriksena z prahu smrti na anglický ligový pažit. V první osmičce jsme na konci ročníku našli přesně ty celky, které tam před sezónou drtivá většina lidí čekala. Nová sezóna má velmi solidní potenciál. Newcastle se pokusí zamíchat kartami v horních patrech tabulky podobně jako Arsenal, kde dali dohromady mimořádně nadějnou generaci mladíků. Ale hlavně vstoupí do soutěže po červeném koberci globální fotbalová celebrita, Erling Haaland. Ne, ročník 2022/23 fakt nudit nebude, jako v žádném případě nenudil ročník právě skončený.  

Jiří Hošek - novinář a bývalý zpravodaj Českého rozhlasu v Londýně, který se dlouhodobě zajímá o Premier League