Regenerace je naprostý základ. Pro mě úplně přirozená věc, říká nezničitelný muž ligy. Bohemku si bez něj nelze ani představit

“Vždycky se musí oddělit, jestli člověk prostě hraje furt, nebo má pro mužstvo i vážně velký přínos. Pokud jsem toho ale odehrál nejvíc dvě sezony po sobě, tak je to asi neoddiskutovatelné. Samozřejmě mě to moc těší. Vnímám to jako zadostiučinění, že co tomu člověk dává, to se mu i vrací. Že svou práci nedělá zbytečně,“ prohlásil pro eFotbal Hůlka, který vyjma krátkého hostování v Mladé Boleslavi obléká zeleno-bílý dres nepřetržitě už sedm let.

Nepostradatelným se stal pro trenéry Martina Haška, Luďka Klusáčka i Ericha Brabce, jednoznačnou volbou číslo jedna je také pro Jaroslava Veselého. Ten se si sestavu bez něj dost možná nedokáže ani představit. “Kdo mě zná, ten ví, jaký jsem. Nevybavuji si žádného trenéra v mé kariéře, se kterým bych měl jakýkoliv problém nebo snad neshody. I když ne každý je vaše krevní skupina, hráč musí vědět, že kouč je prostě autorita. Člověk, jehož musí respektovat a ten respekt by měl být vzájemný. Zrovna ve vztahu k panu Veselému tohle platí zcela bezezbytku. Pořád je to trenér, ne kamarád. Poslouchám na slovo, co po mě chce. On to vidí a umí to ocenit. Když se tohle potká, dokáže si obhájit, proč tam toho Hůlku dává víkend co víkend,“ poznamenal zkušený harcovník.

Jeho fotbalové kvality jsou věc jedna, důkladná regenerace zase ta druhá. Umí o sebe dbát. Dávat svému tělu, co tolik potřebuje. Stalo se to pro něj automatismem. “Musím říct, že kvalitní regenerace je naprostý základ. Pro mě naprosto přirozená věc. Když nějaký hráč řekne, že teď začne dělat víc wellness, mám pocit, že se mu má věnovat přece furt. Nepřijde mi to jako něco navíc. Samozřejmě ale nejde všechno nějak nastavit a odjet to v jedněch kolejích celou kariéru. Reaguji na různé podněty. Když fungují, snažím se je aplikovat dál,“ prohlásil devětadvacetiletý fotbalista, který stejně dobře jako na stoperu umí zastat i post defenzivního záložníka. Právě tam ho Veselý využívá vůbec nejčastěji.

Žádnou kouzelnou formuli, jak zůstat ve formě a zdravý, Hůlka ale samozřejmě nezná. Zato je to stoprocentní profík. “Řekl bych, že mou největší výhodou je vytrvalost. Hráč si třeba řekne, že začne chodit dřív spát a vstávat ve stejný čas, pak se ale něco stane a on to zase rázem změní. Já ne. Umím být trpělivý. Jsou věci, které v zásadě dělám celý život, jen na ně postupně nabaluji ty další. Nemám žádný zázračný recept. Něco, co by nikdo jiný nedělal. Těch věcí je ale x a já se jen snažím je všechny dodržovat. Samozřejmě ale nechci nic zakřiknout, abych tu teď nedělal tenhle rozhovor a za týden se mi něco nestalo,“ usmál se Hůlka.

Dobře ví, o čem mluví. Před dvěma lety se vracel po těžkém zranění, které mu vzalo kus fotbalové kariéry. “Měl jsem přetržený vaz v koleni, a to bohužel už potřetí. Stejné zranění jsem prodělal v roce 2013 a o dva roky později si ho zase obnovil. Prošel jsem si něčím takhle ošklivým, ve finále jsem to ale nemohl ovlivnit. Ze všeho zlého se snažím brát to dobré. Co člověka nezabije, to ho posílí. Jsem rád, že jsem se do toho dostal opět zpátky a že už jsem zcela v pořádku,“ prohlásil muž, který by oporou klokanů měl být i v příštím ročníku.

“Spokojený jsem v Ďolíčku moc. Cítím, že o mě má klub opravdový zájem, což je vždycky fajn. I já se chci ve fotbale posouvat výš, sezonu jsem ale v Bohemce dohrál a příští týden tam zahájím přípravu na tu další. Mám s klubem smlouvu a nevím nic o tom, že bych měl jít jinam. Když se něco objeví, začnu to řešit až v danou chvíli,“ ujistil s tím, že cílem jeho i týmu musí být se v tabulce dostat prodrat do vyšších pater. Hrát skupinu o přežití nikoho nebaví.

“Rozhodně musí být příští ročník mnohem úspěšnější. Nalijme si čistého vína, že hrát o záchranu byl prostě neúspěch. Ostře to kontrastovalo se sezonou předtím, která možná byla lehce nad očekávání, tak to ale ve fotbale někdy chodí. I když nevím, jaké konkrétní cíle bude mít klub nebo trenér, za mě říkám, že bojovat o udržení je prostě málo. Doufám, že všichni budeme nastavení tak, abychom se dostali alespoň do té prostřední skupiny. Měl by to být náš jasný cíl,“ uzavřel Hůlka.

Zdroj: Bohemians Praha 1905