Seriál „Duch“ na Primě připomněl staré duchy v českém fotbale, ten ale nyní v krizových dnech obstál. Jakobíni v roli Dubčeka

Vzpomeňte si na ty hromady

 V „Duchu“ bylo na Primě konstatováno, že vedení fotbalového svazu je stejně zkorumpované jako to předchozí. Jsem rád, že mohu prohlásit, že o tom současném v čele s předsedou FAČR Petrem Fouskem to neplatí. Byť se musí na jedné straně vyrovnávat se zbytky starých postberbrovských struktur, jež mu byly do výkonného výboru loni v červnu navoleny především z fotbalově stále částečně zamořených Čech, a na straně druhé i s některými jakobínskými r(f)evolučními nespokojenci, kteří navenek žádají, aby se na Strahově postupovalo rychleji a „tekla krev“, a ve skrytu duchu duše možná očekávají i nějaké ty „lepší“ funkce. 

Jak už jsem napsal ve své pondělní „Procházce ligovým děním“, vskutku  nejsem z této rádoby r(f)evoluční aktivity v českém fotbale v posledních dnech příliš nadšen. Opakuji, že zviditelňovat se prostřednictvím situace na Ukrajině, třeba i přes plamenné výzvy „svých“ okresních svazů, mi nepřijde v čase tolik potřebné jednoty zrovna nejvhodnější. Zvlášť pokud by v čele těchto aktivit měli vystupovat funkcionáři, kteří do poslední možné chvíle sloužili Berbrovu vedení FAČR a ochotně moderovali „cinklé“ valné hromady.

Jen pro připomenutí, na jedné z nich, koncem roku 2017 nechutně agresivně, navíc zcela v duchu „Náčelníkovy“ podpory, vystoupil a vyhrožoval samozvaný místopředseda UEFA Grigorij Surkis, označovaný za blízkého přítele Vladimira Putina. 

Poslední snahy těchto jakobínů v českém fotbale mi v tomto světle trochu připomínají Alexandera Dubčeka, který v roce 1969 ve Federálním shromáždění poníženě podepsal pendrekový zákon proti odpůrcům sovětské okupace, a v roce 1989 se chtěl stát prezidentem svobodného Československa a plakal, když mu to nebylo umožněno.  

Přelosuje se česká větev baráže s Polskem a Švédskem?

Jsem moc rád, že v české větvi březnové baráže MS 2022 už nestojí Rusko, protože FIFA a UEFA na doporučení Mezinárodního olympijského výboru konečně, až po pěti dnech urputných bojů na Ukrajině, v pondělí vyřadily ruský národní tým i ruské kluby ze všech svých soutěží (Spartak Moskva tak skončil v Evropské lize, Rusko bylo vyřazeno z play off o MS 2022 v Kataru). A těší mě, že se MOV, FIFA a UEFA takto nakonec rozhodly nejen pod tlakem veřejnosti  z celého světa, ale i pod tlakem polské, švédské a české fotbalové asociace.

„Z interního prostředí jsme měli signály o tom, že situace směřuje k tomuto rozhodnutí. Zvlášť poté, co se k pozici Polska, Švédska a Česka začaly přidávat další svazy,“ uvedl předseda FAČR Petr Fousek.

Jak napsal kolega Jan Hrabálek do magazínu HATTRICK, v tuto chvíli neznáme řešení situace v české barážové větvi, ale nejférovější by bylo, kdyby si to Česko, Švédsko a Polsko ve vzájemných zápasech rozdalo o jeden flek v Kataru. Každý jednou doma a jednou venku. I když na to možná nebude čas, v každé větvi březnové baráže se totiž hrají jen tři zápasy – dva semifinálové (24. března 2022) a jeden finálový (29. března 2022). 

Kdyby se Polsko, Švédsko a Česko střetly v jedné skupině na pouhé tři zápasy každý s každým, musel by se jeden termín přidat, což by až takový problém snad být neměl. Švédsko by mohlo hrát doma s Českem, jak už je stanoveno, a v Polsku. Češi by pak na domácím hřišti přivítali Poláky. I to by bylo fér. A nebo to zůstane tak, že Poláci postoupí do finále kontumační výhrou nad Rusy a utkají se poté v domácím prostředí ve finále s vítězem střetnutí Švédsko-Česko.  

„Vedení FAČR zůstává samozřejmě i nadále v permanentním kontaktu s FIFA a UEFA, aktuálně například i v otázce toho, zda baráž o účast na světovém šampionátu v roce 2022 zůstane v původním formátu, či zda v tomto směru dojde k nějaké změně,“ dodává vedení FAČR. Tak se nechme překvapit.

„S“ obstála v době covidu i nyní – v Edenu je uprchlický domov

V krizových dnech poslední doby však obstály i české fotbalové kluby.

Už v době covidu Sparta a Slavia poskytly své areály pro očkovací centra. 

„Vážení slávisté, v Edenu našlo nyní svůj domov kolem osmdesáti válečných uprchlíků z Ukrajiny, kteří museli opustit svoji zemi. Je mezi nimi asi čtyřicet dětí včetně těch úplně nejmenších ve věku jedno až pěti. Jedním z patronů je i Odbor přátel Slavie. Budou vděčni i za vaši pomoc,“ napsal v pondělí na Twitteru slávistický šéf Jaroslav Tvrdík.

Bezprecedentní útok Putinovy říše na Ukrajinu  přinesl i diskuse o tom, zda politika do sportu patří, či nepatří. Kdo tvrdí, že nepatří, hluboce se mýlí, jedno s druhým souvisí, a to pevným poutem.

Lepší než porazit Messiho Barcelonu

Pro návštěvníky čtvrteční odvety play off Evropské konferenční ligy Slavia-Fenerbahce Istanbul (3:2) musel být dojem ve spojení s všeobecnou podporou Ukrajině v čele s ukrajinskými hráči ve službách červenobílých Tarasem Kačarabou a Maksymem Talovjerovem větším zážitkem než z nedávného zápasu Ligy mistrů se slavnou Messiho Barcelonou.

Klobouk dolů před tím, co slávisté, navzdory tomu, že jejich čínští státní majitelé zastávají ohledně ruské invaze na Ukrajině neutrální postoj, dokázali v Edenu připravit. Fotografie týmu ve žlutomodrých nástupových dresech obletěla celý svět a měla větší ohlas, než kdyby v listopadu 2019 na Camp Nou slávisté tu Barcelonu porazili (skončilo to 0:0). 

Podobně k ruské invazi na Ukrajině poté o víkendu přistoupily téměř všechny kluby ve 23. ligovém kole. Budiž jim za to dík. V téhle zkoušce český fotbal, stále pronásledovaný odposlechy z kauzy „Berbr a Rogoz“, obstál.

Nejsou v něm tedy jen samé špatné „duchy“, jak by se mohlo zdát ze sobotní  detektivky na Primě. Jen kdyby to takhle vydrželo i v méně vypjatých časech.

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK