Šilhavý to ve Švédsku pokazil střídáním. Základ nezdaru? Už proti Walesu. Systém baráže? Paskvil v režii UEFA!

I když alespoň do toho barážového finále se Češi dostat mohli. Vlastně měli.  V základní hrací době k tomu ostatně byli blíž a vypracovali si i více šancí rozhodnout ještě před prodloužením než domácí Švédové, jimž chyběl vykartovaný Zlatan Ibrahimovič a pro některé hráče to byl  první duel v tomto roce.

Proč se tak nestalo?

1. Anglický sudí Oliver neuznal v první půli podle všeho regulérní Kuchtův gól. Kdo jiný než Angličané by takovou branku měli uznat? - říkal jsem si. Chybně. I VAR totiž potvrdil Oliverův verdikt. Arbitr prý předtím viděl Brabcův faul. Jaký? A že i český stoper přiznal, že si v souboji trochu pomohl rukou? No a co, takových střetů je při každém rohu ve vápně pět. Naopak, švédský hráč zavrávoral proto, že stoupl Brabcovi na nohu. Tohle mělo platit a Češi měli vést 1:0.  A věřme tomu, že se jen Oliver upískl a nemyslel na to, že prvním místopředsedou UEFA je Švéd Karl-Erik Nilsson. To bychom byli zpátky v Berbrově světě a uvažování.

2.  Stejně jako Švédům v koncovce chyběl Zlatan Čechům možná ještě více scházel Patrik Schick. Ten by totiž šance, které měli v závěru řádné hrací doby Kuchta nebo Havel, nejspíš proměnil. A patrně by se díky svému důrazu dostal i do jiných příležitostí.

3.  Prokoučovaný závěr utkání chybným Šilhavého střídáním. Přitom český trenér v době, kdy se mu zcela rozpadla obrana z vydařeného letního ME, zvolil úspěšný a účelný systém se třemi stopery Zimou, Holešem a Brabcem a dvěma halfbeky Masopustem a Janktem. To vycházelo pět ze šesti částí základní hrací doby. Až do 75. minuty, kdy jak Masopusta, tak Jankta chytly křeče.

A v tu chvíli měli místo nich přijít ambiciozní a nebojácní  hráči Sparty a Slavie Krejčí s Lingrem. Jenže Šilhavý poslal na trávník Matějů a Havla, kteří na tenhle mezinárodní fotbal evidentně nemají.  Od té chvíle byli Češi pod tlakem a tahali za kratší konec.

Zajímavé je, že si toho všimla spousta fanoušků v internetových diskusích, zatímco ani jeden z expertů ČT Sport v čele s nedávným kandidátem na funkci předsedy FAČR Karlem Poborským k tomu neřekl ani slovo. Buď si toho nevšimli, což je hodně špatné, nebo se drží pokryteckého pravidla „Buďme na sebe hodní“, což je také špatně. Všichni jen opakovali, jak jsme na český tým za dané situaci hrdí, jak všichni odvedli maximum a že rozhodlo jen to, že švédský soupeř byl v závěru šťastnější. S tímhle plácáním si po zádech se ale ve fotbale nikam nepohneme. 

Takže si pomozme některými trefnými fanouškovskými postřehy z těch internetových diskusí:

Pavel Sladovník: „Když Šilhavý místo dvou krajních záložníků pošle do hry dva obránce, tak je jasné, že se dostaneme pod tlak.“

Antonín Stedina: „Střídající hráči mají hru oživit, ne úplně zabít, pane Šilhavý.“ 

Patrik Müller: „Děkujeme, pane Šilhavý, za čtvrtfinále ME, za krásnou výhru nad Anglií, remízu s Belgií, ale už nemáte týmu co dát. Poslat do hry Matějů a Havla a chtít to dotáhnout do penalt byla poslední kapka. Od té doby jsme nebyli schopni chodit dopředu, Havel zahodil gólovku a ještě za oba museli hasit obranu neustále stopeři. Lingr, popř. Pešek by to na kraji odehráli lépe.“ 

Ondřej Švejda: „V podstatě byl na hřišti český B-tým a na lavičce C- tým, tak co bychom chtěli? Navíc rozhodl stejně ten neuznaný regulérní gól.“ 

Hodnotit kvalifikaci MS 2022 a práci Šilhavého realizačního týmu jen podle semifinále baráže je totiž velká chyba. Ostatně z pozápasových diplomatických slov Jaroslava Šilhavého i předsedy FAČR Petra Fouska se zdálo, že  fotbalový gentleman Šilhavý a spol. po tomto neúspěchu u národního mužstva skončí. Na rozdíl od záchrany v divizi B Ligy národů, od postupu do elitní divize A Ligy národů a od postupu na ME a čtvrtfinále na EURO totiž tenhle zásadní a nejdůležitější úkol nesplnil. 

Příčiny nezdaru hledejme ve skupině, hlavně pak v odvetném zářijovém utkání s Walesem v Praze-Edenu (2:2). V něm stačilo udržet vedení 2:1, do něhož Čechy  na začátku druhé půle svým až komickým vlastním gólem poslali samotní Walesané, navíc notně oslabení o svou hlavní hvězdu Balea. Jenže český tým přišel do klíčového duelu zcela nevyladěný a vlastně byl rád, že nakonec udržel alespoň tu remízu 2:2. Do baráže, ovšem z nevýhodné pozice semifinálového hosta, tak šlo Česko jako dodatečný celek jen díky svému postupu z Ligy národů už v roce 2020.  

Kdyby dnes byli Češi v pozici Walesu, přivítali by v barážovém semifinále doma slabší Rakušany, které Ostrované díky dvěma gólů uzdraveného Garetha Balea ve čtvrtek porazili 2:1. A teď ve finále Walesané čekají, rovněž doma, na vítěze kvůli válce odloženého duelu Skotsko-Ukrajina (a mezitím si v úterý „střihnou“ povinný přátelský zápas s Českem). 

To je něco jiného než jet do Švédska a případně do Polska, že? Skutečnost, že Češi v pozici Walesu nejsou, vidím jako největší chybu Jaroslava Šilhavého a spol. v kvalifikaci MS 2022.  Zvlášť když Walesané v průběhu skupiny doma ztráceli i s Estonskem (0:0). 

Ovšem systém evropské baráže MS 2022 je dalším paskvilem z dílny UEFA (na rozdíl třeba od povedeného projektu Ligy národů). 

Baráž je regulérní, pokud se jeden zápas hraje na neutrální půdě (jako třeba před MS 1970 v Mexiko Československo-Maďarsko 4:1 dne 3. prosince 1969 v Marseille), nebo se koná klasicky na dva zápasy doma/venku. 

Hrát na jedno jediné utkání na půdě jednoho ze soupeřů je v podstatě neregulérní, zvlášť když pořadatelství barážového finále se losuje. Já vím, hrála se tak i baráž posledního EURO, z níž mj. postoupilo Slovensko. Ovšem v tomto případě šlo o rok odložené ME, kvůli covidu nebyly termíny, mimořádná událost. Letos už žádná mimořádná událost, tedy kromě hrůzné války na Ukrajině, není, termínů je dost.

Třeba letos v červnu se hrají hned čtyři zápasy nového ročníku Ligy národů. A k tomu si Italové coby mistři Evropy přidají v londýnském Wembley ve středu 1. června 2022 po letech 1985 a 1993 obnovené „Finalissima 2022“, tedy duel s mistry Jižními Ameriky z Argentiny. V červnu se má ostatně hrát i odložené semifinále baráže Skotsko-Ukrajina a následné finále Wales-Skotsko/Ukrajina. 

Nechápu tedy, proč se v březnu nemohla odehrát dvě semifinálová utkání baráže MS 2022 Švédsko-Česko (a další duely) ve Stockholmu a v Praze a v červnu pak dvě finálová utkání Polsko-Švédsko/Česko (a další).  To asi vědí v sídle Nyonu v UEFA jen tamní hlavy pomazané… Že se už 1. dubna koná v Kataru los závěrečného turnaje? A co? EURO 2020 bylo také vylosováno dokonce se čtyřmi volnými okénky pro barážové vítěze.

Mimochodem, doplatí na to i celý evropský fotbal, protože třeba zmínění mistři Evropy z Itálie už podruhé za sebou budou na MS chybět. Podlehli totiž doma senzačně Severní Makedonii gólem z druhé minuty nastavení 0:1. Přitom poměr střel v tom utkání byl 32:4… Jsem přesvědčen o tom, že v makedonské odvetě by se podruhé takovýto zázrak nekonal a Italové by si to pak ve finále na férovku rozdali s Ronaldovým Portugalskem.

Když už jsme o toho vyřazení Itálie, ve studiu ČT Sport mě opětovně překvapil expert Karel Poborský, jenž mluvil o tom, že si nedovedeme představit, co za šílenosti se teď v italské zemi musejí dít a jaká obrovská katastrofa to je pro celý stát nejen z hlediska fotbalu. Co by se tam tak asi mohlo dít za šílenosti? Prohráli jedno fotbalové utkání a budou z toho chvíli smutní. O šílenostech v nějaké zemi a o katastrofě se dnes mluví v případě Ukrajiny, jinak bych s tím v této době hodně šetřil. 

I v této souvislosti je tedy dobře, že se šéfem českého fotbalu loni v červnu stal člověk, který dohlédne dál než na hrací plochu. Ten byl měl teď v dubnu se svými spolupracovníky vybrat Šilhavého nástupce. Žhaví adepti na tuto funkci Ivan Hašek, resp. Vítězslav Lavička mu ale jaksi mizí v zahraničí (v Libanonu, resp. v Kuvajtu). 

Petr Fousek byl loni 3. června zvolen předsedou FAČR v Nymburce, odkud pochází i předseda České unie sportu a úspěšný šéf České basketbalové federace Miroslav Jansta. Co se jím nechat inspirovat? 

A to jak v užívání správného jednoslovného názvu našeho státu Česko/Czechia na výstroji i v UEFA a FIFA (je to i více „sexy“ a „trendy“,  to neustále „republikování“ je staré jako poslední účast českých fotbalistů na MS), tak v angažování zahraničního trenéra. Izraelský kouč  českých basketbalistů Ronen Ginzburg nejenže postoupil se svým týmem na MS, ale získal na něm skvělé 6. místo, loni v létě zase slavil senzační úspěch v případě postupu na OH v Tokiu. 

Nebál bych se toho – „Go, Czechia, go!“.  Už v Lize národů 2022/2023 a pak v kvalifikaci ME 2024 v Německu. 

Ovšem s tím, že hlavním cílem nového reprezentačního trenéra, ať už bude odkudkoliv, musí být start na MS 2026 v USA (potažmo v Kanadě a v Mexiku). Tam už bude hrát místo dosavadních 32 celkem 48 zemí. A Evropu bude místo třinácti celků reprezentovat šestnáct týmů (tedy tolik, kolik hrávalo ještě před deseti lety v roce 2012 na ME). Takže se ta postupová šance v případě startu na MS opět zvýší.