Straka hrdinou! Zachránil Michalovce a radoval se: Dokázal jsem to i v bundeslize. Tataráček bude, Franz ho udělá!

Loni Trenčín, letos Michalovce. František Straka se stává expertem na záchranu ve slovenské lize. „Potřebuju adrenalin. Dokázal jsem to s týmy v německé bundeslize i v jiných ligách. V Egyptě jsem mužstvo posunul dokonce na pohárové příčky a v Libanonu do Asijského poháru,“ vyjmenovával. Zatímco loni byla mise reálná, letos se to rovnalo zázraku. Michalovce nevyhrály z 21 pokusů ani jednou a krčily se na předposledním místě.

„Když jsem přicházel, klub byl totálně na dně. Všichni nade mnou lámali hůl, co tady dělám. Já jsem ale člověk, že když si vezmu něco do hlavy, tak se z toho snažím vybouchat maximum,“ popisoval spokojeně po posledním utkání.

To jen stvrdilo, jak moc tým zvednul. Úplně s přehledem to záchrana ale nebyla. Muselo se jít přes baráž, kterou ale Michalovce zvládly. V sobotním utkání porazily Petržalku 2:0 a mohla propuknout euforie a velká úleva v jednom.

„Pochvala patří hráčům, ti jsou nejdůležitější. Rád bych vyzdvihl jedno jméno, Igora Žofčáka. Kdyby tady nebyl, asi bych sem nepřišel. Známe se, ať už z pražské Sparty nebo ze Slovanu, vím, jaký je to hráč. Byl mojí prodlouženou rukou,“ smeknul už poněkolikáté nad nejstarším střelcem slovenské soutěže.

Nebyl to ale jen Žofčák. Straka opět dokázal stmelit kabinu takovým způsobem, že byla jako jeden muž. „S trenérem Strakou přišla vzpruha. Ve středovém kruhu nám řekl, že ještě nikdy neviděl tým, který by se dokázal vyhrabat z takového dna a zachránit sezonu," řekl nejlepší střelec týmu Matúš Marcin.

A co dál? Trenčín ho loni vypakoval, byť uspěl. „Pokud v klubu zůstanu, rozhodně hráče nenechám na pokoji. Vědí, že to bude hodně bolet, když Franz zůstane,“ smál se.

Šéf klubu hned po Strakově příchodu uvedl, že si angažmá dokáže představit na dlouhodobější bázi. Úkol byl splněn, hráči mají trenéra rádi a Straka je spokojený. Mohlo by tak dojít k dohodě.

„Když jsem přišel, bylo fenomenální, jak mě všichni přijali. Přišel pan starosta a nalil mi dvaapadesátku, která se u nás moc nepije. Já jsem to kopnul a vylezly mně oči a říkal jsem si: ježišmarjá, co to jako je?“ pokračoval Straka v pozitivním duchu. „Je úžasné, jak se ke mně chovali. Kdyby ke mně byli arogantní, tak by to asi nefungovalo. Já potřebuju důvěru.“

Pověstný tataráček tak přijde opět na scénu. „Bude, bude, nebojte se. Franz ho udělá. A rád!“