Těžká fuška přerovského trenéra Chudy: Musí hrát odchovanci, hráče přeplácet nebudeme. Peníze v divizi jsou zvrácené

Hned začátek sezony napověděl, že to jednoduché rozhodně nebude. Tři zápasy, tři prohry, skóre 1:8. „Na začátku, když jsem přišel, bylo potřeba dát tým dohromady. Byl rozbitý, trochu to trvalo,“ začíná Chuda popisovat, jak nešťastný půlrok začal.

„Pak jsme se ve čtvrtém kole nadechli, vyhráli jsme v Novém Jičíně. Až do devátého kola jsme vlastně posbírali všechny naše body,“ vzpomíná na období, kdy z šesti utkání Přerov prohrál jediné a dohromady posbíral 11 bodů.

Po tom ale přišel zlom. Pět proher z šesti utkání. Náhoda to nebyla. „Uvolnil jsem hráče ve velkém počtu na amatérskou reprezentaci,“ vysvětluje. „Většina ostatních trenérů z divizních konkurentů to svým hráčům zakázala, mně by bylo ale trapné něco někomu zakazovat. Bohužel se mi však vrátili zranění a nemocní, ti pak pro jistotu ještě nakazili celou šatnu. (úsměv)“

„Podzim už jsme dohrávali ve velké agonii. Hráli zranění hráči, moc sil jsme neměli. Hrál každý, kdo měl ruce a nohy. Proto to dopadlo, jak to dopadlo. Dvanáct bodů je málo, ale s kádrem, který jsme měli, to mohlo být ještě horší,“ pokračuje s tím, že od posledního místa Přerov dělí jediný bod.

Kámen úrazu je zřejmý hned při prvním pohledu na tabulku. Ofenziva totiž v podstatě neexistuje. Jedenáct vstřelených branek v patnácti zápasech je nedostačující, o čemž ale Chuda pochopitelně dobře ví. „Za to se trochu stydím,“ přiznává. „Považoval jsem se za ofenzivního trenéra. Kde jsem působil, tam jsme dávali hodně gólů. Toto mě hodně mrzí.“

Úplně jeho vina to však není. Kádr, se kterým pracuje, je velkou výzvou. „Na rovinu, ten tým se musel dát dohromady. Možná se to trochu podcenilo po sezonách, co se hrálo o postup. Pak odešlo devět klíčových hráčů a tým se nedoplnil,“ dodává. „Nejde to hrát jen s kluky, co hráli dorosteneckou divizi.“

I proto se vedení klubu rozhoupalo k posilám. „Přivedli jsme starší kluky, aby tam byli lídři kabiny,“ dodává.

Starší hráči byli dle trenérových slov potřeba. „Spoléháme na to, co si vychováme, na což jsem pyšný. Teď dorostla další generace, velmi mladá. Ročník 2001 je víceméně prodaný pryč, teď nás táhnou ročníky 2003 a 2004. Snažíme se z nich udělat divizní lídry. Chvilku to trvá, ale vidím zlepšení. Na podzim měl v naší sestavě nejstarší kluk 23 let. Nejmladší byl ročník 2005.“

A peníze? Stejně jako všechno, i tato mince má dvě strany. „Nebudeme nikoho přeplácet. V celém českém fotbale se v nižších soutěžích stává, že se napálí výplaty, ale tyhle pohádky jsou krátkodobé. Některé peníze, co se v divizi rozdávají, mi přijdou až zvrácené. Do takových dostihů se pouštět nechceme,“ vysvětluje.

Dobrým signálem je však příprava. Jediná prohra, jinak remíza a výhry. Ale hlavně konečně fungující útok. „Teď jsme dali dvanáct gólů ve dvou zápasech, což je stejně jako za celý podzim,“ usmívá se. „Trochu jsme změnili taktiku. Hrajeme v daleko útočnějším postavení.“

Před startem jara je to tak vítané zlepšení. Cíl je jasný – záchrana. Bude to ale nesmírně těžké. Jestli se to povede? „Nevím, nejsem jasnovidec. Chceme hrát podle našich not, ne aby nás někdo přehrával a nutil nám jeho fotbal. Klidně radši vyhraji 5:4 než prohrát 0:1 po přímém kopu, jak se nám na podzim několikrát stalo,“ vzpomíná.

V tabulce ale velké rozestupy nejsou. Na první nesestupové místo Přerov ztrácí tří body, na deváté místo bodů šest. Chuda ale žije v realitě.

„Bude těžké se zachránit. Týmy kolem jsou zkušené, což je přesný opak našeho týmu. Teprve se to učíme. Ale jsem přesvědčený o tom, že to zvládneme,“ velí na závěr.