Trefa a minela týdne: Pekhart skóroval v šesti ligách. Teplice se přihlásily k německé minulosti

Klub ligových kanonýrů týdeníku Gól vítá nového člena, odznak s pořadovým číslem 77 si zásluhou sta přesných tref připíchne útočník Tomáš Pekhart. Jeho kariéra je hodně pestrá, určitě výjimečná. Skoroval v šesti evropských ligách, byť v prestižní anglické Premier League zářez nemá.

Sušický rodák byl považován za jeden z největších talentů českého fotbalu, už v patnácti letech zamířil do londýnského Tottenhamu Hotspur, mezi populární kohouty. Stalo se tomu v době, kdy Slavii, kam ho přivedl někdejší sportovní ředitel pražského klubu mezinárodně uznávaný odborník na mládež Jan Říčka, který rovněž pochází ze Sušice, vlastnil britský majitel společnost ENIC.

Dával peníze, a to velice slušné, které zajišťovaly rozvoj klubu a jeho výkonnost nejen po sportovní stránce, za to ale i něco vyžadoval. Například volný výběr případných posil ve slávistické mládeži, která pod vedením trenérů jako Říčka a dalších jen rozkvétala.  

Pro talentované mladíky z české strany uspořádal ENIC stáž s výhledem na doplnění kádru A mužstva o šikovné hráče. „Jelo tam osm kluků, mezi nimi například stoper Marek Suchý,“ upozorňuje Říčka na další zajímavé odchovance ze slávistické líhně. Ostatně družstvo ročníku 1999, kam patřil Pekhart, bylo velmi silné. „Měl okolo sebe výborné spoluhráče, spolu s Tomášem Necidem tvořili údernou dvojku, za nimi všechno oběhal Lukáš Vácha,“ připomíná Říčka aspoň některé jeho vrstevníky.

Přestože Pekhart nakonec v anglické lize nemá zaknihovaný jediný gól, najde se jen málo útočníků, kteří by měli údery rozesety do tolika koutů Evropy. Stačí předložit jeho stogólovou bilanci: 39 Legia Varšava, 15 FK Jablonec, 14 1. FC Norimberk, 12 AEK Atény, 10 Hapoel Beer Ševa, 7 Sparta Praha, 2 Slavia Praha, 1 Gaziantep FK. 

Hvězdné zápisy v reprezentačním týmu ovšem nemá. Zúčastnil se sice dvou evropských šampionátů v letech 2012 a 2020 (hrané ovšem v roce 2021), ale v roli střídajícího hráče, do základní sestavy nepatřil. Největším jeho úspěchem je stříbrná medaile na mistrovství světa do 20 let v roce 2007 v Kanadě. 

Možná ambice do něj vkládané úplně nenaplnil, ale do kroniky českého fotbalu se určitě nesmazatelně zapsal. 

FK Teplice téměř po třech dekádách zmodernizovali své logo a novým znakem, který s pompou odhalili během show v Domě kultury, se přihlásili ke svému předchůdci, prvorepublikovému německému Teplitzeru FK. Jejich historie se tak posunula až k letopočtu 1903, tedy ještě do Rakouska-Uherska.

Po sportovní a lidské stránce jistě chvályhodný počin, protože se mají čím chlubit. Teplitzer FK byl za 1. republiky silným týmem, od roku 1929 do roku 1936 hrál československou ligu. Nastupovali za něj Němci i Češi, rovněž ve výboru se nehledělo na národnost.

A jména, která se objevovala v kádru, byla jistě skvostná včetně budoucích dvou vicemistrů světa z roku 1934, slovenského tvůrce hry Štefana Čambala a krajního záložníka Rudolfa Krčila, kteří ovšem vynikli až ve slávistickém dresu. Na úspěšném šampionátu měl teplický klub ovšem i svého zástupce, brankáře Ehrenfrieda (Čestmír) Patzela, rodáka z Chabařovic (Karbitz), který kryl Pláničkovy záda. 

O otevřenosti klubu, který nezatěžovaly žádné národnostní předsudky, svědčí i to, že za něj hrál Pavel Mahrer, asi nejznámější hráč židovského původu československých fotbalových dějin. 

Leč politické zrůdnosti 20. století zválcovala i tento spolek. Po sestupu z nejvyšší soutěže v roce 1936 přešel v souladu s tehdejšími předpisy do německých soutěží, po Mnichovu 1938 a odtržení Sudet spadl do Říše, kde byl v roce 1939 násilně přejmenován, ale pokračoval v činnosti.  

Po válce v roce 1945 vzniká nový klub, ryze český, třebaže regionální i personální návaznost na původní německý je zřejmá nepopiratelná. Stejný stadion, stejné sídlo, nejzářivějším dokladem je sekretář klubu – ale také správce hřiště a trenér Zdeněk Šteflík, jenž za Teplitzer hrával.  

Do právního systému obnoveného Československa vcházejí však tzv. Prezidentské dekrety (známé jako Benešovy), které ruší všechny německé spolky. Na Teplitzer navazovat tedy nelze, odporuje to zákonům. Dnes se o nich hovoří jako o vyhaslých, nikoli ovšem neplatných. 

Námitka, že přihlášením se k německému klubu vlastně o nic ani nejde, jen o jakousi hrdost, že se v Teplicích hrál fotbal vysoké úrovně už dříve, úplně neobstojí. Stačí jen připomenout, že statistikové vedou historickou prvoligovou tabulka, v níž Teplitzer FK uzavřel svou kapitolu sedmi ročníky – 1929-1935. Mají se nyní jeho výsledky připojit k současnému klubu? 

Otázek jistě naskočí víc.