Ikona Vysočiny Vaculík: Hrozně by mě mrzelo, kdybych neměl šanci rozloučit se v zápase

Je žijící legendou Jihlavy, kapitánem A-týmu i členem představenstva klubu. Stejně jako v případě Milana Baroše či Tomáše Sivoka je však i u šestatřicetiletého Lukáše Vaculíka možné, že ho v dresu jeho osudového mužstva už neuvidíme. A to za předpokladu, že aktuální ročník FNL zůstane nedohrán a on sám ukončí v létě kariéru. Jak moc je to reálné?

Od pondělí trénují všechny týmy FNL opět na hřišti. Jaké to je být zase v kolektivu spoluhráčů?

De facto stejné, jako kdybychom se sešli po zimní přestávce. Tedy až na to, že tahle pauza byla snad ještě delší a samozřejmě hodně nečekaná. Všichni jsme se těšili, až budeme zase pospolu. Fotbal je pro nás práce i zábava a určitě jsme rádi, že už můžeme trénovat aspoň ve skupinkách.

Tréninky probíhají v dost omezeném režimu. Je hodně těžké plnit všechna ta opatření?

Ani ne. Jsme rozdělení do pěti skupin a máme výhodu v tom, že můžeme využívat čtyři travnatá hřiště i prostory, kde trénujeme sílu. V tomhle žádný problém nevidím. Fotbal je však kontaktní sport a my na tréninku vlastně jen rozvíjíme individuální schopnosti jednotlivce. Do samotných zápasů se to převést moc nedá.

Před vámi je zhruba sedm týdnů přípravy. Dokážete si představit, že byste většinu času trénovali v tomto módu?

To si představit opravdu nedokážu. Že bychom těch sedm týdnů jeli pořád takhle a pak nám někdo řekl, že 8. června máme mistrák, je prostě nesmysl. Jak to ale sleduji, tak ani vláda neví, co bude druhý den. Může se stát, že se ta opatření rozmělní mnohem dříve. To vám teď ale nikdo neřekne. Proto ani nemá cenu spekulovat, zda se toho 8. června začne skutečně hrát. Já osobně si myslím, že ano, že by to možná mohlo začít i dřív. K tomu je ale potřeba, abychom aspoň deset dní předtím trénovali normálně a do toho si vložili jeden dva přáteláky.

Pokud by se však situace příliš nelepšila, budete i dál pro to, aby se liga za této konstelace vůbec dohrála? Hrozí velké zdravotní riziko i mnoho dalších komplikací...

Riziko tam je vždycky. Pokud bude aspoň nějaká možnost, jsem určitě pro to ligu zkusit dohrát. Bude pořád lepší, když nás potká spoustu utkání v rychlém sledu než to, aby se do srpna nehrál žádný mistrovský zápas. Tělo si na ten zápřah nějak zvykne, navíc na tom budou všichni stejně. Podle mě se ale u nás budeme hodně řídit tím, jak nakonec dopadnou soutěže v jiných evropských zemích.

Žene vás vpřed myšlenka zakončit tuto sezonu postupem Jihlavy do první ligy?

Každý tým šel do sezony s nějakým cílem. Když bychom teď byli třeba desátí, asi si můžeme říct, že je nám zbytek sezony tak nějak jedno. Už jen kvůli fanouškům, sponzorům i celé společnosti bychom však měli udělat vše pro to, aby se soutěž bez nějakého zkracování podařilo dohrát.

Loni si Jihlava zajistila účast v baráži, kterou v neprospěch Vysočiny silně ovlivnili rozhodčí. Máte obavu, aby se něco podobného neopakovalo i letos?

Kdybych měl obavy, že k tomu zase dojde, s fotbalem jsem seknul hned po té baráži. Už tenkrát jsem však říkal, abychom se podívali, jak se kdo chová v celé naší společnosti. Všechno je to o lidech. Pokud budeme dělat fotbal takovým způsobem, lidi se od něj začnou sami odvracet. A zůstanou u něj jen ti, co na to mají silný žaludek. Pořád si ale myslím, že je tu mnohem více těch, co fotbal chtějí dělat poctivě. V tom případě by měl zvítězit ten produkt jako takový. Fotbal je totiž v první řadě zábava a hra, kterou milují lidé po celém světě. A tak to musí zůstat! A ne jít směrem bez lidí, kdy o postupujícím rozhoduje to, kdo má víc kontaktů a známých.

Mimochodem, co vy a vaše fotbalová budoucnost? Platí, že jste připraven v létě ukončit kariéru?

Mělo by to tak být. Ale samozřejmě by mě hrozně mrzelo, kdybych už neměl šanci rozloučit se v zápase. Na druhou stranu jsem si říkal, že kdyby přišlo nějaké zranění, tak už bych nejspíš skončil. To se sice nestalo, ale ta pauza do doby, než by se mělo opět začít hrát, bude hrozně dlouhá. Proto teď ani sám nevím, v jakém stavu potom budu.

Je to pro vás ve vašem věku o to těžší, když vlastně ani nevíte, zda-li ta dřina bude vůbec ještě třeba?

Přesně tak. Není úplně lehké hledat motivaci k tomu se takhle udržovat, když už je to možná trochu zbytečné. Něco jiného je, když je vám pětadvacet nebo třicet let a víte, že několik fotbalových roků máte ještě před sebou. To dřete pro sebe, ale já už mám i spoustu jiných aktivit a je obtížné takhle trénovat, když nevíte, jestli to má ještě cenu. Proto uvidíme, v jakém budu rozpoložení, až se zase začne hrát. Každopádně teď ve mně převládá myšlenka v létě skončit. I když úplně definitivní to asi ještě není.