Co stálo za neúspěchem reprezentace? Nepochopitelná střídání i přetěžování stálic

Co stálo za neúspěchem reprezentace? Nepochopitelná střídání i přetěžování stálic
KOMENTÁŘ

O neúspěchu české reprezentace proti Albánii se bude hovořit ještě dlouho. A oprávněně, výkon opravdu nebyl dobrý, navíc je remíza velkou komplikací vzhledem k postupu na EURO. Co stálo za dílčím selháním?

PŘETĚŽOVÁNÍ STÁLIC

Už nominace napověděla, že žádné inovativní sestavy Jaroslav Šilhavý stavět nebude. A potvrdilo se to. 

V základní sestavě se opět objevily stálice, u kterých to vypadá, že budou hrát za každých okolností. Vlastně se na hřišti vytvořila osa – Jakub Brabec, Alex Král a Jan Kuchta. 

Poslední jmenovaný nepodal vůbec špatný výkon, díky své pracovitosti vlastně nikdy nemůže být hodnocen stoprocentně negativně, nicméně první dva?

Velmi špatné. Jakub Brabec odehrál nervózní zápas, rozehrával nepřesně, nedařilo se mu. A Alex Král byl na hřišti nejhorším českým hráčem. Oba ale vydrželi až do konce. S tím se úzce váže druhý bod. 

CHABÁ STŘÍDÁNÍ

Střídání byla opravdu mimo. Poté, co v 66. minutě Albánci srovnali, rozhodl se Šilhavý k prostřídání. K překvapení všech vystřídal dvacet minut před koncem zápasu nejlepšího českého hráče a střelce jediné branky Václava Černého. Do hry šel i Jurečka za Kuchtu.

Smysl moc nedávala ani další dvě střídání. Takticky, ani personálně. Přišla totiž až čtyři minuty před koncem. I s přihlédnutím na delší nastavení nelze čekat, že střídající hráči předvedou za čtyři minuty zázraky. 

I když se jeden hráč jmenuje Ondřej Lingr, specialista na velké zápasy a velké góly. Ten střídal Čvančaru. 

A poslední střídání? Člověk by čekal, že na závěrečný tlak bude do vápna potřeba skvělý hlavičkář. Asi si to nemyslel trenér, který stáhnul Ladislava Krejčího. 

Tohle opravdu moc smysl nedávalo. 

SLABÁ OFENZIVA

Ofenzivně Česko tápe delší dobu. Ne vždy, ale v zápasech, kdy o něco jde, si prostě nedokáže vytvořit dostatek šancí. 

Dejme stranou zápasy proti Faerským ostrovům nebo pouťák v Černé Hoře. Jediným zápasem, kdy Česko opravdu úřadovalo, bylo utkání proti Polsku, kterému vstřelilo tři branky. 

Kromě čtvrtečního utkání svítí v posledních zápasech nula s Moldavskem, gól Turecku a Švýcarsku a nuly proti gigantům z Portugalska a Španělska.

To je opravdu málo. Ano, je potřeba tým ocenit za zvládnutí zápasů proti outsiderům, ale nabízí se otázka, jestli by to neměla být spíše povinnost.