Deník Pavla Nedvěda - VI. díl

Deník Pavla Nedvěda - VI. díl

Uprostřed týdne mi spadnul velký kámen ze srdce. Do konce odvety Ligy mistrů s Werderem Brémy zbývalo už jen pár minut a my byli s Juventusem krůček od vyřazení. Přiznám se, že už jsem skoro ztrácel naději, říkal si, že to snad nemůže být pravda. Sen o konečném vítězství v Lize mistrů se mi znovu vzdaloval.

Jejich gólman byl až do závěrečných minut vynikající, ale když udělal chybu, po které jsme dali vítězný gól, pomyslel jsem si, že to byl zásah osudu, že jsme prostě měli jít k oné vysněné metě.

Musím ale přiznat, že Juventus neumí v Lize mistrů zahrát. Domácí ligové zápasy většinou zvládáme v absolutním klidu, na evropské scéně však na nás přijde nepochopitelná křeč. Tajemství této proměny neznám, ale asi to bude mnohonásobně větší psychickou zátěží. Všichni zkrátka až moc chceme, jsme přemotivovaní a ztrácíme pak přirozenou lehkost.

V neděli jsme hráli další ostře sledované utkání, tentokrát v Serii A. Z ligového šlágru s AC Milán mám ovšem smíšené pocity. Juventus nehrál moc ofenzívně, spíše jsme bránili. Oba týmy nechtěly prohrát a podle toho se zápas odvíjel. Byl to spíše taktický boj, který skončil logicky bez branek. Uchovali jsem si desetibodový náskok, ale do konce sezony zbývá ještě devět kol a my musíme být stále opatrní. V případě bodové rovnosti by měl AC Milán v konečné tabulce výhodu lepší bilance v utkáních s námi. Na svém hřišti nás totiž porazil 3:1. Titulu jsme zase o něco blíž, ale na nějaké oslavy není ani pomyšlení.

V zápase jsem absolvoval dost tvrdých soubojů, Gennaro Gattuso byl po faulu na mě vyloučen. Navzájem se ale známe a respektujeme, na tom ony tvrdé souboje nic nezměnily. Větší napětí vzniklo mezi mnou a devětatřicetiletým veteránem Alessandrem Costacurtou, který mě bolestivě kopl do hlavy.

Už několikrát jsem na těchto stránkách vyjadřoval spokojenost s příznivým vývojem své formy. Jsem rád, že to tak vnímají i fanoušci: v anketě internetového portálu Juventusu Turín jsem byl vyhlášen nejlepším hráčem měsíce února. Každé takové uznání potěší.

[ 14.3.2006 - Pavel Nedvěd. Foto: Reuters ]