Verbíř: Užívám si každý zápas i trénink

Ve svých šestatřiceti letech patří k největším osobnostem Gambrinus ligy, jeho výkony zvedají diváky na Stínadlech ze sedadel, často i trenéra Plíška, kterému v posledních týdnech zařizuje klidné spaní. Reprezentační pozvánky už jsou pro něj sice dalekou minulostí, přesto má tento teplický fantom stále co nabídnout. "Abych měl čisté svědomí, musím každý zápas odmakat, odjezdit, zkrátka zanechat dobrý dojem!"

Za nedlouho Vám bude 37 let, to je věk, kdy řada jiných už pověsila kopačky na hřebík, u vás to však vypadá, že forma jde stále nahoru. Skutečně se cítíte fotbalově stále na vrcholu nebo už je věk znát?

Kolikrát čtu, že hráč je ve třiceti starý, ale můj případ ukazuje, že i v šestatřiceti se dá hrát liga na dobré úrovni. Vyhýbala se mi vážnější zranění, zdraví je důležité. Někteří mladší kluci mají ve dvaceti letech operaci kolena a už se do toho nemusí vrátit. Mně se to v kariéře vyhnulo a za to jsem šťastný. Do každého zápasu to jdu odmakat, odjezdit, zanechat dobrý dojem. Někdy se daří víc, někdy míň. Vím, že jsem tady jeden z víc sledovaných hráčů, každý se vždycky na Verbíře bude dívat trochu jinak. Proto chci odejít z hřiště s čistým svědomím, že jsem tam nechal všechno.

Klub má za sebou velice úspěšný vstup do sezóny, s úspěchy přichází i chuť, má podle vás teplické mužstvo bojovat letos o titul?

Vyšel nám úvod ligy, od toho se odvíjela atmosféra a pohoda v kabině. Ale je to kolo od kola těžší. Máme deset zápasů bez porážky a všechny mančafty budou chtít získat skalp Teplic. Bude se čekat na naše klopýtnutí. Asi neprojedeme celou soutěž bez porážky, víme, že přijde. Ale pokud budeme hrát jako doteď, můžeme to oddálit. Síla a odhodlání z mužstva čiší. Máme vyvážený tým, který může ještě vydržet ve formě. A až přijde prohra, máme sílu, aby to s námi nezacloumalo. Ale spíš mě zaráží, že se po 10. kole řeší, co bude v květnu. Člověk neví, co bude zítra, a ve sportu to platí obzvlášť. O titulu se můžeme bavit pět před kol před koncem, teď je to předčasné.

V poslední době se často řeší, že český fotbal na ten evropský ztrácí obrovské manko, které se stále zvětšuje. Vy jste si s Teplicemi Evropskou ligu okusili, skutečně máte pocit, že je tam ten rozdíl tak citelný a velký?

Tohle je věčné téma, já vždy tvrdím, že evropské týmy můžeme porazit, ale ne porážet. Stále se srovnává nesrovnatelné. My jsme v play off o Evropskou ligu vypadli s izraelským Tel Avivem, který sice nepatří mezi nejznámější evropská mužstva, ale tenhle tým každým rokem hraje evropské poháry, pravidelně postupuje, postoupil přes Chelsea, Paris Saint Germain a další velké týmy a hlavně jejich rozpočet byl asi desetkrát větší než v Teplicích a to je prostě měřítko, které je dané.

Na svém kontě máte 73 branek, věříte si na stobrankovou hranici, která by vám zajistila členství v klubu ligových kanonýrů?

Sedmadvacet gólů je ještě hrozně moc, určitě by mě lákalo být členem tohoto elitního klubu, ale že bych se v noci budil a před každým zápasem myslel na nějaké mety, to rozhodně ne.

Přemýšlíte občas nad koncem fotbalové kariéry, kdy by mohla přijít? Za rok, za dva? A je možnost, že vás budeme po kariéře vídat stále na teplickém stadionu?

Poslední roky si užívám každý trénink, každý zápas. Vůbec neplánuji, co bude za měsíc, za půl roku. Uvidíme, jak dohrajeme podzim. Myslím, že to bude dobře rozehrané. Smlouva mi platí do příštího léta, chci ji dodržet. Zdraví i výkonnost mě opravňuje k tomu, že jsem pořád schopný týmu něco dát. Nějaká dohoda s vedením klubu existuje, ale soustředím se na své výkony na hřišti, a co bude dál, se uvidí.