Že nejsem v reprezentaci? Nebrečím v koutku, ale štve mě komunikace, říká Kalas otevřeně

V povídání se zkušený obránce hodně otevřel. Pojmenoval věci tak, jak je cítí, bez zbytečných frází a schovávaček. Bere to tak, že prostě v Česku nepatří mezi oblíbené hráče a je to znát na všech frontách, tedy i na té reprezentační.

"Už jsem se s tím smířil. Do jisté míry jsem se podepsal pod několik špatných výsledků v reprezentaci. Nebyl jsem nikdy nějaký extra baller, moje hra se zakládá na něčem úplně jiném. Tak jsem nikdy nebyl oblíbený. Nikoho jsem se o to neprosil, abych byl oblíbený,“ říká tvrdě.

"Spousta lidí v Česku si pamatuje ty neúspěchy a zapomíná na úspěchy. Neříkám, že jich bylo hodně, ale nemyslím si, že by neúspěchy převyšovaly ty úspěšné věci. Nikdy jsem ale extra necítil, že bych byl u někoho oblíbený v Česku. To je pravda,“ dodává.

S ne úplně pozitivním vnímáním své osoby se prý setkával docela často. "Hodně lidí řekne. A proč by si měl být oblíbený, vždyť jsi nic nedokázal, ani neumíš kopnout do balonu. To jsou věci, které jsem slýchal na denním pořádku. Jsou to komentáře od lidí, co fotbalu nějak extra nerozumí, takže, že bych kvůli tomu seděl v koutku a brečel, to vůbec. Ale není to vždycky příjemný být neoblíbený hráč ve své vlastní zemi,“ přiznává a je to jeden z důvodů, proč ho to zpět do Česka zrovna netáhlo.

Za národní tým má odehráno 31 zápasů, byl i na EURO 2021, kde se postoupilo ze skupiny. Od té doby, jako by se po něm v národním týmu slehla zem. "Proč to tak je? To se budete muset zeptat trenérů. Ta dlouhá sezona plus Euro se na mě podepsaly zdravotně. Měl jsem pár zákroků v následujícím roce. Pak nevím. Poslední rok v Bristolu jsem moc neodehrál, ale potom jsem odkopal už prakticky všechno,“ zamyslí se nad situací.

Vysvětlení nějaké má, ale netuší, zda to odpovídá realitě. "Nezapadám do vize trenéra, což je pochopitelné, pokud je to jeho názor. A stačilo by jen říct, že to tak je. Komunikace je ale nulová. Pokud někdo s někým nepočítá, tak se mu ozývat nemusí. Nebrečím v koutku. Je ale pravda, že od roku 2021 je pak úplně vypnuto,“ dodává.

Z informace, že bývá napsaný stále mezi náhradníky, je Kalas zaskočený. "Nevím, co na odpovědět. Se mnou se nikdo nebavil. Jestli jsem byl mezi náhradníky, tak je to pro mě novinka. Nemám ponětí, že bych byl jako varianta,“ hlásí udiveně.

A co říká na fakt, že se v národním týmu během podzimu objevil třeba Robin Hranáč, co v Hoffenheimu jen vysedává na tribuně? Nebo byl v nominaci Patrizio Stronati, který působí v maďarské lize? "Kluci jsou o něco mladší než já. Roli možná bude hrát věk, možná styl. Úplně všechny nesleduji, jakým stylem se prezentují. Po komunikaci se mnou se ale slehla zem. Přestal jsem nad tím přemýšlet a jen se bavím nad komentáři lidí na konto někoho jiného. Dřív to bylo o mně, co tam dělám, teď to čtu o ostatních,“ uvádí Kalas, který v kariéře prošel třeba londýnskou Chelsea.

"Jsou to rozhodnut trenérů, co se musí respektovat a nic se s tím nedá dělat. Jako hráč se můžu snažit toho odehrát co nejvíce a co nejlépe a ani tehdy to nemusí stačit,“ dodá na dané téma.

A jak by se zachoval, kdyby mu teď zazvonil telefon s nabídkou reprezentovat? "Jestli se tohle bude vysílat v Česku, tak nevím, jak odpovědět. Asi bych měl pár dotazů, než bych přemýšlel o tom, jestli pojedu,“ říká upřímně.

Jedním dechem dodá, že ho ani moc neláká dohrát kariéru doma. I kdyby se ozvala Sparta nebo Slavia. "Tohle jsme asi vymazali v předešlých otázkách,“ usměje se. "Do Česka se mi vracet nechce. Bylo by to o něco jednodušší, že bych viděl rodinu víc než dva týdny v roce, ale já jsem si zvykl na Anglii. Určitě nechci, aby to vyznělo tak, že je něco v Česku špatně, to určitě ne. Ale když si člověk zvykne venku, tak už se hůř vrací,“ neskrývá. "Kdybych odešel ven v šestadvaceti, když je mi teď jednatřicet, to by byla jinačí situaci. Za tři roky to ale bude půl mého života, co jsem strávil mimo Česko,“ upozorní světoběžník.