Blbosti ke mně patří. Zahraničí? Talent jsem měl, góly jsem dával, ale nelituju, přiznal kanonýr

Řezníček vyrostl a začal s fotbalem v Příbrami, kde se podle jeho slov ani nedalo vyhnout volnějšímu životnímu stylu: "Herna tam byla na každém rohu, když jsme dostali od pana Starky peníze, šli jsme si zahrát. A pití, to bylo o volných víkendech běžné už od dorostu. Myslím si, že kdo vyrostl v Příbrami, prošel si tím samým. Nic jiného tam nebylo, nedalo se tam nic moc dělat. Pití, diskotéky, holky. Takhle prostě Příbram fungovala. A já měl peníze…" líčí Řezníček, který dnes nemá problém přiznat, že mnoho věcí pokazil.

Třeba když ho v roce 2011 nachytali fotografové během dne opilého a on pak na youtube kanálu svého tehdejšího klubu Dynama České Budějovice musel udělat kajícné video. "Přišel jsem tenkrát rovnou z tahu a tiskového napadlo, že natočím omluvu. Trenér Kotrba to nechtěl, že to bude hrozný, ale tiskovému to prostě přišlo jako dobrej nápad. Tak jsem se ve videu ještě s nějakou promilí v krvi omlouval… Byla to samozřejmě blbost."

Rebela změnila až manželka Michaela, s níž se zná už od 13 let. Dohromady se však dali mnohem později, právě v době, kdy před 11 lety útočník končil v Budějovicích. Mají spolu dvě dcery. "Byla tím hlavním impulzem k tomu se zklidnit a uvědomit si, co je v životě důležité," netají Řezníček. Svůj stý gól vstřelil symbolicky v den jejího svátku.

V podcastu Livesport Daily, v němž byl dnes hostem, mluvil i o ještě osobnějších věcech. Například o dětství bez otce. "Tátu jsem moc neznal, možná jsem po něm nějaké geny pro průšvihy zdědil. Od tří let mě vychovával pan Jedlička, otec Martina, který teď chytá v Plzni," přibližuje Řezníček.

Z pozdější doby si přesto svého biologického tátu pamatuje. "Ale byl to člověk ve špatném stavu, alkohol, asi byl i ve vězení, nevím, co udělal. Pak mi jednou přišla zpráva, že je mrtvej. A tím to skončilo. Mrzelo mě to, furt to byl táta, ale nebyla to taková bolestná rána, jako kdybych s ním vyrůstal. Nestaral se o mě, vídal jsem ho málo."

Zato on se ve 26 letech s manželkou staral o nevlastního bratra Martina, o 10 let mladšího, když přišel do akademie v Příbrami. "Jsme na sebe vázaní. Mamka šla bydlet do Prahy, vzali jsme si ho s manželkou do bytu, aby nemusel být v krcálku na stadionu. To nás spojilo," vypráví.

Dnes je Řezníček otcem dvou dcer a rád přiznává, že si tuhle roli hodně užívá. "Všechno jim plním, jsem rozmazlovací typ. Jako dítě jsem v uvozovkách nic neměl, všechno jsem si vydřel sám na hřišti, takže jim to vynahrazuju. Holčičky si něco řeknou a táta běží a koupí jim to. Možná to i přeháním, ale chci jim dopřát to, co jsem sám neměl," přiznává s úsměvem Řezníček.

Dobře ví, že fotbalově to mohl dotáhnout dál než jen do průměrných klubů české ligy, kde strávil většinu kariéry. "Z fotbalového hlediska si samozřejmě říkám, jaké to mohlo být. Góly jsem dávat uměl, talentovaný jsem taky byl, takže občas mě napadne, kde bych byl. Jenže, pak bych zase neměl to, co mám teď – manželku, svoje holky… Hrál bych třeba někde v zahraničí, nepotkal bych manželku a bylo by všechno jinak," přemítá.

Všechno podle něj mělo svůj význam. "Asi to tak mělo být. Jsem za to rád. A ty blbosti, co jsem udělal? To k tomu asi patří, nejsem jediný. Staly se, naštěstí nikoho jsem nezabil a teď už je to pryč," hází minulost za hlavu Řezníček a spokojeně dodává: "Na to, v jakých klubech jsem většinu kariéry hrál, si myslím, že těch sto gólů je dost velký úspěch."