Ščasný se Žilinou na Slovensku vévodí lize. Bývalý Plzeňák popsal, jaký je v kabině

Šošoni před odjezdem na reprezentační přestávku potvrdili lauf a natáhli vítěznou sérii na šest zápasů v řadě. Na trávníku Dunajské Stredy zvítězili 3:0 a poprvé po více než devíti letech si připsali přímou výhru. Miroslav Káčer asistoval u trefy Minárika, ale zápas nedohrál.

"Na konci prvního poločasu mě Trusa trefil štiplavou ranou do kolena. Bylo to velmi bolestivé. O poločase to trochu ztuhlo a nechtěl jsem riskovat. Dal jsem Gidi ještě trochu času na rozcvičení, ale dál už jsem nemohl. Nemělo by to však být nic vážného a koncem týdne se chci zapojit do tréninku s týmem," uklidňoval příznivce jeden z lídrů svého týmu.

Miroslav Káčer zná prostředí pod Dubnem velmi dobře, neboť je odchovancem klubu. V létě se do jeho struktur vrátil po čtyřech letech. Mezitím si zahrál v Plzni nebo naposledy v barvách DAC.

"Záměr byl jasný. Dlouho to v Dunajské nebylo podle mých představ. Nedostával jsem požadovaný počet minut. Snažili jsme se najít řešení, abych mohl zase začít hrát. Když mi zavolali ze Žiliny, byl jsem rozhodnutý do toho jít. Stačilo, aby se kluby dohodly. Jsem moc rád, že to takhle dopadlo," říká s klidem v hlase.

Ještě k tématu, jak zatím vše probíhá podle očekávání, prožíváš jednu z nejpříjemnějších mezinárodních přestávek?

"Určitě. Od té předchozí jsme neprohráli ani jeden zápas. Jsme si plně vědomi toho, že jsme během ní nespali a tvrdě pracovali. Věřím, že tato bude v podobném duchu a pomůže nám na cestě za dalšími vítězstvími."

Přesto je snazší dostat se na vítěznou vlnu, než se na ní udržet. Nebojíte se, že by vám tato pauza mohla ublížit a zbrzdit tu další?

"Samozřejmě, na jednu stranu je to změna. Bude na nás větší tlak, ale myslím si, že pokud budeme pokračovat jako doposud, může to přinést kýžený úspěch a můžeme dál vyhrávat."

Deset kol před koncem a po devíti zápasech, kdy zbývá odehrát ještě jeden zápas play-off, jste na prvním místě. Naposledy byla Žilina v čele na začátku minulé sezony. Co se děje pod Dubnem?

"(úsměv) Upřímně? Já ani nevím. Nějak si to nedokážeme vysvětlit. Všichni prostě pracují na sto procent a jsou si vědomi, že síla týmu je velká. Prostě musíme jít do toho naplno. Když nikdo nic nevypustí, tak se dá mluvit o klíči k úspěchu."

Trenér Ščasný není před a hlavně po každém zápase tak opatrný, ale vystupuje s pokorou. Nikoho nepodceňuje a nic nepřeceňuje. Přenáší to i na vás v šatně?

"Určitě. Většinou si všichni uvědomujeme, že i papírově slabší týmy, když nejsou nastavené a připravené na sto procent, nás mohou zranit a mohou nás porazit. Některá derby nebo větší zápasy, na ty je snazší se namotivovat. Musíme být koncentrovaní v každém z nich. To nám říká v šatně i trenér Ščasný. Abychom nic nevypustili. V některých duelech jsme viděli, že jsme prošli slabšími fázemi, soupeři nás umějí potrestat. Obecně to, jak mluví v rozhovorech, je způsob, jakým k nám přistupuje."

Je o něm známo, že dokáže pracovat s kabinou a stmelit tým, vytvořit partu. Používá na vás častěji cukr nebo bič?

"Myslím, že je hlavně stejný v každé situaci. Když má něco na srdci, řekne to přede všemi, abychom vnímali, že v týmu jsou si všichni rovni. Nikdo není nadřazený. Ani já, ani Hubo (Hlubočan pozn. red.). Na všechny používá stejný metr. Samozřejmě, když jde o Huba a jeho rekonvalescenci, tak ten to má jinak (smích)."

Takže z pozice kapitána držíte pověstný bič?

"To ne. Zatím je všechno v pořádku. Nikdo není takový, že by chtěl něco zlehčovat. V tréninku tvrdě pracujeme a je to vidět i v jednotlivých zápasech. To je správná cesta."

Takže žádná prohlášení o blížícím se útoku na titul?

"O tom jsme ještě ani nemluvili. Jsme si vědomi toho, že jsme nahoře. Jde jen o to, že jak rychle jsme se mohli dostat na vrchol, tak ještě rychleji můžeme spadnout. Na nic takového se nesoustředíme. Chceme vyhrávat. Uvidíme, co se stane na konci."

Se Žilinou jste si ho vybojovali. Vzpomínáte na něj v současném rozpoložení a připomínáte mladším spoluhráčům, jak dlouhá a náročná byla cesta k němu?

"Polovina základní části je prakticky za námi, ale zatím nic z toho neřešíme. Třeba to časem přijde. Teď je situace taková, že se nechceme extra soustředit na naši pozici a vystavovat se zbytečnému tlaku."

Změnilo se v klubu za čtyři roky od vašeho návratu něco, kromě šedivých vlasů některých členů kádru?

"Jediné, co se změnilo, je kabina, která byla nově vymalována (smích). Jak jsem odcházel a teď jsem přišel, tak tady pořád tvrdě pracují. Vidím to jako správnou cestu k vytouženému úspěchu. Jinak k žádným velkým změnám nedošlo."

Z pozice kapitána dodáváte týmu klid či pohodu ve středu pole. Cítíte s přibývajícími léty v tomto žilinském modelu i jako starší hráč větší zodpovědnost?

"Jsem starší, ale pořád jsou tu dva mnohem starší, na které to můžu hodit (smích). Je pravda, že my, co máme odehráno víc, se snažíme pomáhat těm mladším. Ale i přes svůj věk toho i tito kluci udělali dost. Vědí, jak se mají chovat. Když každý přidá něco svého, vznikne takový celek."

 Mario Sauer je toho dobrým příkladem. I on vedle vás zraje a roste s každým zápasem. Je radost mít v týmu takovou kreativní složku, které dáváte míč a stará se o to nejdůležitější - finální fázi?

"No samozřejmě. Majo, ale i Sami Gidi jsou skvělí. Bavíme se o tom s ostatními, je skvělé mít někoho takového v týmu. Do budoucna mají skvělé věci, které můžeme využít. Jsem rád, že to funguje a že se neustále zlepšují a pracují na sobě."

Už jsi to nastínil, nejsi nejstarší, tu štafetu předal Hubočan a naposledy Pekarík. Co jeho příchod změnil v myšlení týmu, respektive v jeho nastavení?

"Vidím, že je to možná další výzva pro kluky, aby ještě více pracovali. Všichni mluví o Pekisovi, jak týmu hodně dává. Je to opravdu tak. Když pomůže jen jednomu klukovi, má to smysl. Kluci vidí, že když to zvládne Peky, tak to zvládnou i oni. Přirovnal bych ho k Ronaldovi. Někam přišel a hned začal ostatní deptat. Mladší hráči díky němu mohou lépe poznat své tělo."

Často se říká, že k úspěchu je potřebacharakter. Mýlím se, když řeknu, že současná Žilina ho má dost?

"Jsou to věci navíc. Samozřejmě, že když otočíte zápas v 94. minutě, dodá to týmu spoustu energie do dalšího zápasu. My to tak cítíme. Není to jen tak, ale z něčeho to pramení. Do každého zápasu jdeme naplno. V šatně jsme se bavili o tom, že to je možná to, co týmu v předchozích sezonách chybělo. I když hráli dobré zápasy, nedokázali je vyhrát. Teď se nám daří, a to je pak o něco snazší pracovat i v tréninku."

Na závěr trochu lehké úlevy. Připomínáte mistrovskou jízdu Leverkusenu. Ti na cestě za bundesligovým titulem také neprohráli ani jeden zápas. Troufli byste si na něco podobného?

"Dobrý nápad (směje se). Uvidíme na konci, co z toho vzejde. Pokud se něco takového podaří, nikdo nebude nic namítat. Můžeme se vydat i touto cestou. Ale nejdůležitější je vždycky další zápas. Aktuální forma je fajn, ale jen jedna věc. Musíme si ji udržet co nejdéle, protože ji může snadno zlomit jeden zápas nebo vypadnutí. Bylo by skvělé, kdyby to nějak podobně vyšlo. Ale nemá smysl se takhle dívat dopředu."