Jubilant Vízek žije pro dcerku, těší se z návratu Dukly a věří v postup na MS

Je stále dobře naladěný, i když program má nabitý. "S oslavami jsem začal včera a mám dojem, že tu první jsem úplně nezvládl," předeslal na úvod dnešního povídání. "Zítra pozvu Šmicrovy do restaurace v centru a hlavní oslava přijde v pátek v mojí Kozlovně. Pozváno je asi 90 lidí. Jako dýdžej bude bývalý gólman Láďa Maier. On se toho teď chytl, všechno je v jeho režii. Mezi hosty bude taky dost doktorů, aby byli po ruce," usmál se majitel čimické hospody, kterou provozuje jeho kamarád.

Se svou druhou ženou Simonou má Vízek dceru Viktorii. "Už je jí dvanáct, dostává rozum a přebírá velení v rodině. Žiju jen pro ni, je zlatá. Má to se mnou teď těžké. Zrovna mi říkala, že doufá, že aspoň dneska večer zůstanu doma," dodal.

Oslavy vyvrcholí v létě po fotbalové sezoně. Internacionál Vladimír Šmicer, který má za ženu Vízkovu starší dceru Pavlínu, organizuje velkou exhibici v Dolních Chabrech. Pozval na ni bývalé spoluhráče z Liverpoolu a připravuje zápasy v několika věkových kategoriích, aby si i tchán mohl ještě zahrát. "Moc se těším. Splňuju všechny kategorie, takže si můžu vybrat, za koho nastoupím. Můžu hrát za Chabry i za internacionály. Ale jsem soudný, kluky z Liverpoolu už asi nevyzvu. Kolena mě bolí, už mě tolik nenesou," popsal Vízek.

Zdravotní problémy se přece jen hlásí. "Hrůza, věk začínající sedmičkou. Vážím asi 120 kilo, mám zvýšený cholesterol a podobné blbosti. Nemám vůli, vlastně nikdy jsem ji neměl," přiznal.

Jako aktivní hráč měl velkou výdrž. Kariéru si prodloužil v Černolicích či Jílovišti a ještě ve věku šedesáti let pomohl na hřišti rezervě Dolních Chaber k postupu do pražské první B třídy. "Teď už samozřejmě nehraju. Dřív jsem se stáhl na stopera, tam se ještě můžete pohybovat do obou stran. Konečnou pak byl levý bek. Z něj se můžete přesunout už jen doleva za čáru a to znamená konec," zavzpomínal rodák z Chlumce nad Cidlinou na poslední aktivní sezony.

Získal tři mistrovské tituly s Duklou a těší ho, že ji jeho dlouholetý spoluhráč Petr Rada přivedl zpátky do první ligy. Trenéra dokonce motivoval sázkou, že pokud nováčka mezi elitou udrží, oběhne celou Julisku jen v trenkách. "No nevím, už mám snad věk vzít některé z nerozvážnosti učiněné sliby zpátky. Vždyť já bych to ani neuběhl. Ale na Duklu teď chodím častěji než dřív. Na první jarní domácí zápas s Karvinou jsem pozvaný, abych převzal dres se sedmdesátkou," avizoval.

Vízek byl velkým zastáncem, aby reprezentaci převzal jeho kamarád Ivan Hašek, což se nakonec stalo. "Jenže teď už si nevoláme tolik jako dřív. Je to sparťan, jim se nesmí nic říct. Kritizoval jsem nároďák za vystoupení na loňském Euru a Ivan to moc nevzal. Tvrdil mi, že tak špatné to nebylo. Ale nevadí, dál mu držím palce. Los mu přál, takže věřím, že dovede reprezentaci na mistrovství světa. Baráž je skoro jistá, a přestože už není nároďák tak siný jako se Šmícou a Pavlem Nedvědem, klidně by mohl postoupit i rovnou," věří pamětník, který v roce 1980 kromě olympijského zlata získal i bronz na ME a o dva roky později si zahrál na MS. Velkou kariéru končil v Le Havru.

Člen Klubu ligových kanonýrů (126 branek) se uvedl také jako tanečník. V roce 2016 se po boku Evy Krejčířové zúčastnil StarDance. "To mě bavilo. Rád vzpomínám na soutěž i na Evičku, která už snad má taky děťátko. Tenkrát jsme pak ještě spolu jezdili na besedy a na různá předtančení. Jednou ale stačilo, na parket se už nevrátím. Na chaberském plese ženu provedu, taky ráda tancuje. Pak ji ale předám do cizích rukou a budu se dívat," usmál se jubilant Vízek.