Agüero: Neodejdu, dokud nevyhrajeme Ligu mistrů

Co víc by si mohl přát? Je vicemistr světa. Jeden z nejlepších útočníků na této planetě. Autor nejslavnějšího gólu v historii Premier League. Největší kamarád Lionela Messiho. Šťastný otec pětiletého Benjamína, jehož dědečkem je Diego Maradona. A když dá hattrick Bayernu Mnichov, tleská mu vestoje nejen 45 tisíc diváků na Etihad Stadium, ale i spoluhráč, který jej střídá. Jenže s tím vším se Sergio Agüero nehodlá spokojit. Odjakživa míří nahoru. Co nejvýš. „Neodejdu, dokud nevyhrajeme Ligu mistrů,“ slibuje fanouškům Manchesteru City. Ti už vědí, že tenhle chlapík nemluví do větru. Svá slova totiž neustále taví v činy.

Doba temna nastala! City bez Agüera čeká klíčová část sezóny

Vlastně bychom neměli napsat Sergio Agüero, nýbrž Sergio DelCastillo. Tak se totiž měl jmenovat. Jeho otec však byl při jeho narození podle argentinských zákonů příliš mladý na to, aby mu mohl dát své příjmení. A protože nablízku neměl žádné příbuzné, kteří by s ním mohli na matriku zajít, dostal malý Sergio jméno po své matce.

A to zdaleka nebyla ta první a ani největší obtíž při jeho příchodu na svět. Paní Agüerová měla totiž dost komplikovaný porod. „Lékaři rozhodli, že mi budou muset zlomit klíční kost, aby mě vůbec mohla porodit. Teprve po dvou měsících strávených v nemocnici mě pustili domů,” vypráví argentinský rodák.

Rodina žila v chudých poměrech ve čtvrti Los Eucaliptos na předměstí Buenos Aires. Tomuhle neutěšenému kusu zapomenuté země se říká Zmijí jeskyně. Nuzné chatrče kolem špinavých cest, z nichž se v létě práší, a v zimě se po nich brodíte v bahně. Nejbližší silnice se vine 400 metrů daleko. Příbytek Sergiových rodičů patřil mezi ty nejmenší. Nenápadná bouda s plechovou střechou a podlahou z betonu. Uvnitř jedno dvoulůžko, provizorní šatník z cihel a dřeva a místo záchodu jen díra v zemi. Když přišla povodeň, museli se všichni evakuovat do opodál stojící školy.

Jednu výhodu však tenhle přístřešek přece jenom měl. Stál totiž přímo v rohu fotbalového hřiště, kde černovlasý klouček prožil téměř celé dětství. To už na něj volali Kun, podle japonského hrdiny kresleného seriálu. „Stačilo vyjít ze dveří a byl jsem na place, kde jsem si mohl zakopat. Fotbal jsem vždycky miloval. Tomu, kde jsem dnes, vděčím tvrdé práci a času strávenému hrou,“ vybavuje si šestadvacetiletý útočník. Ve Zmijí jeskyni se rodil i jeho osobitý styl – snaží se ustát každý souboj, dokud to jde. Simulování je mu cizí. „Tehdy nemělo smysl padat, protože zápasy nepískal žádný rozhodčí. Obránce prostě řekl: To žádný faul nebyl. A hotovo. Navíc hřiště bylo samý kámen, nikde žádná tráva, takže jsem se filmování vyhýbal,“ vysvětluje, jak si vypěstoval odolnost v třeskutých střetech s o hlavu vyššími beky.

CELÝ ČLÁNEK O SERGIU AGÜEROVI SI PŘEČTĚTE V NOVÉM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYCHÁZÍ VE ČTVRTEK 11. PROSINCE 2014!

[img id="34974"]