Proske na Spartě zase ukončil zápas dříve. Praxe nastavování v české lize je příšerná, bez jakéhokoliv řádu

„Pískej konec, pískej konec!“ skandují fanoušci klokanů v závěru pondělní ligové dohrávky Dukla – Bohemians 1905 (0:1). Jejich tým vede, ovšem brání se velkému náporu týmu z Julisky. Hlavní rozhodčí Miroslav Zelinka, podle mého názoru nejlepší současný arbitr v Česku, ovšem zcela správně nastavuje čtyři minuty. Během druhého poločasu byly prostoje, střídání – a hlavně kvůli vedru občerstvovací přestávka. Sudí tedy důsledně trvá na dodržení čtyřminutového přesčasu a na skandování fanoušků zelenobílých nijak nehledí. Velice správný postoj. Když to srovnáme s jeho kolegou Zbyňkem Proskem, který den předtím rozhodoval jiný pražský duel 3. kola Fortuna:ligy (Sparta – Slovácko 1:0), je to jako nebe a dudy.

Konání Zbyňka Proskeho si ostatně všiml i čtenář serveru idnes.cz a fotbalový fanoušek Zdeněk Bednář, který jej v internetové diskusi popsal následovně:

„Video a jasná penalta? No, budiž. U těch rukou je to těžké a rozhodčí Proske nechtěl Radakoviče zničit. Ale nastavují se čtyři minuty. Sparťané dvě z nich prozdržují a po třech a půl minutách má míč na noze hráč Slovácka. Všichni fotbalisté hostí jsou v šestnáctce– a rozhodčí se vyděsí a pískne konec. To je ovšem také na konec s pískáním, pokud by tedy komise rozhodčích nebyla cinklá.“

Že je nová Chovancova komise rozhodčích „cinklá“, bych si tedy tvrdit nedovolil. Že je ale vnitřně rozdělená a rozpolcená (v poměru 2:2) na tzv. „staré struktury“ a na zástupce Ligové fotbalové asociace (LFA), o tom už jsem psal v pondělí. Ostatně názorové spory členů komise opakovaně pronikly i do médií.

„Ukončovací recidivista“ Proske

A teď k Proskemu. Jeho (ne)penaltové video již nechme být. Ale už proto, že jej během druhé půle dlouho zkoumal, měl v neděli v zápase Sparta – Slovácko nastavit více než čtyři minuty, tedy víc než Zelinka v pondělí na Julisce. Alespoň pět minut. To za prvé. A za druhé: pokud byla časomíra O2 TV Fotbal nastavena správně, Proskeskutečně zápas ukončil o několik vteřin dříve, než avizoval. A opravdu to bylo ve chvíli, kdy měl míč směřovat do ohně před sparťanskou branku. Navíc má fanoušek Zdeněk Bednář pravdu v tom, že Zbyněk Proske vůbec nezohlednil velké prostoje v průběhu nastavení. Jednak při Plavšičově žluté kartě a pak při sparťanském taktickém střídání Stanciua za Kulhánka. Takovéto ztráty sudí na nedávném MS 2018 v Rusku důsledně nahrazovali, děje se tak třeba i v anglické Premier League.

U nás si to rozhodčí dělají, jak potřebují. Už asi podesáté tu musím zopakovat tvrzení Zdeňka Svobody, legendárního sekretáře Bohemians ve zlaté éře klokanů, který ve své knize „Fotbalová chobotnice“ napsal, že podle toho, jak který sudí zápas nastavil, nebo naopak nenastavil, bezpečně poznal, k jakému výsledku chtěl arbitr utkání dokormidlovat.

Pokud jde o Proskeho, ten se už jednou předčasným ukončením poločasu proslavil. To, když před pěti lety v utkání Jihlavy s Plzní utnul sólo tehdy jihlavského Harby na plzeňskou bránu (viz video). To byl mnohem větší nářez a zářez.

Praxe nastavování v Česku je ovšem obecně katastrofální,jakoby bez jakýchkoli pravidel a způsobů. Zatímco na MS 2018 bývalo normou pět minut nastavení (stejně jako v PremierLeague, evropských pohárech to bývají spíše čtyři minuty) a přidávalo se automaticky i za zdržování, simulování a střídaní během nastavení, v české lize to bývají většinou jen tři minuty. Ovšem jak kdy a při kterém zápase. Třeba v sobotním utkání Olomouc – Plzeň (0:1) nastavil rozhodčí Berka k nevoli domácích všehovšudy jen dvě minutky. Asi mu vadilo, že je po obří průtrži mračen ve druhém poločase celý mokrý.

A den předtím měl v závěru utkání Slavia – Opava (3:1) sudí Houdek (za stavu 2:1) nejspíš také přidat více než tři minuty.

Jinak v cizině, jinak v Česku…

A pak je tu ještě jedna věc. Zápas druhého ligového kola Slavia – Karviná (4:0), sudí Ardeleánu. Navzdory četným prostojům, střídáním, oslavám gólů se nastavuje pouhá minutka. Proč? Podle rozhodčího je zápas rozhodnutý, nač tedy protahovat „vraždění neviňátek“. Jenže jak tomu přijde divák, jehož naopak exhibice domácích baví a rád by viděl ještě další šance a třeba i gól, který nakonec může závěrečném účtování, třeba při shodě ve vzájemné bilanci, rozhodovat i o titulu či sestupu. Kvůli tomu, že někdo prohrává o čtyři góly, se snad mění pravidla? Nepískají se fauly, auty či rohy? Nenastavuje se, jak se nastavovat má?

Co je zase tohle za české specifikum, přesněji řečeno za tuzemskou blbost? V některých takových případech tuzemští arbitři zápas po devadesáti minutách rovnou ukončí. Jaký je to rozdíl třeba ve srovnání s MS 2018 v Rusku. Anglie vede nad Panamou vysoko 6:1, i tak egyptský rozhodčí Griša nastavuje v souladu s pravidly a průběhem utkání čtyři minuty. Nebo ještě lepší případ: úvodní zápas MS v Moskvě-Lužnikách Rusko – Saúdská Arábie. Rusové vedou jasně 3:0, i tak ale argentinský rozhodčí Pitana přidává tři minuty. Během nich domácí vstřelí hned dva góly a upravují na konečných 5:0, což může mít na konečné účtování ve skupině A velký vliv. A vzhledem k prostojům při těch dvou gólech, mění sudí Pitana tříminutové nastavení na pětiminutové.

Takhle se to dělá, pane Proske a spol. A co je také zajímavé? Všiml jsem si, že čeští mezinárodní rozhodčí nastavují jinak v zahraničí (více) než v doma (méně). Že by ve svých hlavách stále mysleli na vlivného místopředsedu FAČR Romana Berbra, který je známý tím, že nastavení příliš nemiluje, protože údajně tvrdí, že si to týmy mají uhrát během devadesáti minut?

Fotbal zůstal v 19.století. Proč se nehraje na čistý čas?

Pravidla by měla být jen jedna. I pokud jde o to nastavování. V Moskvě či Londýně jako v Praze či Olomouci. Jednoduše by ale problém vyřešilo používání čistého času, které už v roce 2010 navrhoval v magazínu HATTRICK například brankář Petr Čech (2 x35 minut čistého času).

Rázem by tak odpadlo nedůstojné zdržování v závěrech zápasů, střídání nejvzdálenějšího hráče na trávníku, který dokáže „běžet“ pomaleji, než kdyby šel apod. V řadě kolektivních sportů se ostatně čistý čas už léta s velkým úspěchem používá – v ledním hokeji, v basketbalu, ve vodním pólu, v americkém fotbalu, ve florbale, v hokejbalu, dokonce i v malé formě fotbalu – ve futsalu. V házené, pozemním hokeji či ragby se čas při větších prostojích (třeba při zkoumání videa) alespoň zastavuje, mluví se tedy o polohrubém čase.

Jen fotbal zůstává v tomto ohledu stále někde v 19. století. Proč vlastně nelze v 21. digitalizovaném století hrát fotbal na čistý čas? Nevím, už když jsem byl v roce 1994, tedy před dlouhými čtyřiadvaceti lety, na MS v USA, Američané to také nemohli vůbec pochopit.

Napadá mě jediné – vliv konzervativní a silné rozhodcovské lobby, které by tak vypadl z ruky další nástroj moci. Jinak nevím, ekonomické důvody? Ale kdeže! I v těch nejnižších basketbalových soutěžích už desítky let stačí jedny stopky, které u stolku zapisovatelů hlídají zástupci soupeřů.