Zavadil pokořil Blažkův rekord v dlouhověkosti: Pro mě je strašně důležité, že klukům pořád stačím a mám na to

Od posledního kola a duelu z Teplicemi je z opavského nestora Pavla Zavadila nejstarší hráč zdejší prvoligové historie, který překonal rekord Jaromíra Blažka. Stalo se tak v jeho 42 letech, 5 měsících a 4 dnech.

"Od kluků z novin jsem věděl, že se tohle blíží, ale abych se přiznal, nevěděl jsem, že to přijde zrovna v tomto utkání. Když jsem se to po zápase dozvěděl, byl jsem rád. Tyhle věci moc nesleduji, ale musím se přiznat, že po výhře nad Teplicemi, která pro nás byla nesmírně důležitá, to pro mě byla potěšující zpráva. Jsem rád, že i v tomhle věku můžu hrát s kluky, kterým bych mohl dělat tátu. Pro mě je strašně důležité, že jim pořád stačím a mám na to. Tohle je pro mě daleko víc než ten rekord," uvedl v interview pro web sfc.cz funkční veterán, jenž v minulosti prošel také izraelskou, řeckou či švédskou ligou.

Jaký je podle něj rekord na dlouhověkost? "Obrovská vůle. Mám v sobě, že chci pořád hrát. Fotbal miluju a moc mě baví. Provází mě celý život a nechci se ho vzdát, i když vím, že ta chvíle se blíží a jednou jistě přijde. Snažím se do zápasů dávat ještě víc, protože vím, že konec se strašně rychle přibližuje. Fotbalový život neskutečně letí, což si uvědomuji. Vím, že kdybych každý den netrénoval s mužstvem a nedělal to na 100 procent, nikdy bych takhle dlouho hrát nemohl. Je moc důležité, že jsem každý den na hřišti a můžu se na sobotu nebo na neděli dobře připravit," ozřejmil Zavadil, jehož názor vyšel na stránkách sfc.cz.

Před jeho osobou drželi rekord či zmíněný Jaromír Blažek. "Společnost je to hvězdná. Nechci se s nimi nijak rovnat, protože v tomhle ohledu nemám žádnou šanci. Beru to spíš tak, že rekordy jsou od toho, aby se překonávaly. Jsem rád, že takhle dlouho můžu hrát a dostal jsem se mezi tyto hráče, kteří vydrželi hrát co nejdéle a navzdory věku nebyli v lize jen do počtu. Jsem rád, že i moje role je taková, na kterou jsem byl zvyklý. Ať už to bylo v Brně, nebo teď v Opavě," podotkl svěřenec kouče Radoslava Kováče, který už není takový rebel jako dříve. "Jsem hodně emotivní, protože je tam velký tlak a někdy i nervozita. Měl jsem dřív jeden incident, ale od té doby jsem se hodně zklidnil. Maximálně se věnuji hře, protože vím, že ostatní věci mě ovlivňují a odtahují ze hry. Zbytečně potom plýtvám silami, a pak mi třeba chybí tam, kde je potřebuji. Řekl jsem si jasně, že se tím na hřišti nebudu zaobírat. Samozřejmě si k tomu někdy řeknu své, ale už to má mantinely. Snažím se plně soustředit na hru a na to, co mohu ovlivnit," přednesl na sfc.cz středopolař aktuálně čtrnáctého celku tabulky.

Ten byl nedávno využit i jako skaut a osobně pozoroval Skláře proti Baníku. "S trenéry jsme se domluvili, že v Jablonci hrát nebudu. Potřebovali jsme vidět Teplice naživo, protože jsme s nimi hned hráli. Domluvili jsme se tak, že se na jejich utkání s Baníkem pojedu podívat, a pak jen přejedu do Břízek na hotel s týmem. Neměl jsem s tím vůbec problém. Myslím si, že na tyto věci mám správné oko a dovedu poznat, jak kdo hraje. Ať už jde o hráče, nebo o tým. Myslím, že tohle je jedna z mých předností, kdy tohle dokážu vidět. Jsem rád, že jsem na tom zápase byl," zakončil exsparťan, jenž si současnou opavskou situaci pochvaluje a přeje si, aby ve Slezsku vše fungovalo jako jedna velká rodina.

Ondrášek velebí Kayambu: Chytit ho je pro většinu hráčů skoro nemožné