Ivo Viktor: Existence dvou Bohemek? Neuvěřitelné!

Pětinásobný fotbalista Československa, třetí nejlepší evropský hráč z bělehradského roku 1976, mistr Evropy z téhož roku a trojnásobný mistr s pražskou Duklou. Vavřínů má legendární český brankář skutečně hodně, o své zkušenosti se nyní dělí na tréninkách s mladými brankáři. Server eFotbal si s Ivo Viktorem povídal nejen o budoucnosti české brankařské školy, ale rovněž o zvláštnostech českého fotbalu s dvěma Bohemkami, o stylu dnešních brankářů a v poslední době kritizované výkonnosti Petra Čecha.

Mají fotbaloví příznivci možnost vás ještě občas spatřit v brance?
Ne, ne, už deset let do ní nelezu. Už na to nemám roky, ani zdraví, takže vůbec. Jediné místo, kde jsem aktivní, jsou tréninky s mládeží na Dukle, prázdninové a talentové tábory s mladými brankáři. V těchto letech po hřišti dokázal lítat jen Franta Veselý, a jak dopadl chudák, asi to zkrátka přeháněl.

Vy stále na Dukle působíte, jak vnímáte znovuzrození vašeho milovaného klubu z Julisky?
Všichni jsme to velice přivítali, sice se ta naše generace stále scházela, ovšem když byl duklácký fotbal v Příbrami, nebylo to ono. Teď konečně můžeme chodit na fotbaly na Julisku a zároveň se tam vídat. Vždycky tam všechno probereme, zafandíme si a hned jsme veselejší.

Jak se vůbec díváte na to, že příbramský klub si stále z části přivlastňuje vaše, tedy duklácké, úspěchy z minulosti?
Mrzí nás to, to je jasné. Bavíme se o tom, jak je to podivný, ale co si budeme povídat, není to jediná zvláštnost v českém fotbale. Podívejte se na dvě Bohemky, to je přece neuvěřitelné. Na druhou stranu si ale říkám, že historie přece nejde vymazat.

Díky své bohaté kariéře máte hodně přátel v zahraničí, jak jim vysvětlujete tyto české zvláštnosti?
Jo, tak to jde hodně těžko. Lidem z Německa nebo z Ameriky, kteří znali slavné duklácké časy, nejde téměř vysvětlit, že chvíli byla v Příbrami, poté hrála pražský přebor a najednou z ničeho nic je zase zpět alespoň v druhé lize.

Teď pojďme konkrétně k vašim brankařským zkušenostem, kterých máte požehnaně. V čem se nejvíce změnil brankařský styl od dob, kdy jste chytal vy?
Toho je strašně moc, začíná to u pravidel, které hodně ovlivnili hru brankářů. Dneska už nesmí chytat malou dobu, musí umět více nohama. Dříve stačilo být čistým brankářem, chytat a vyrážet míče, nohy jsme používali jen na výkop a z branky jsme často nechodili. To dneska je brankář spíš chytající hráč, libero s rukavicemi.

Takže největší změnu vidíte právě v té technice s míčem?
Určitě, od brankářů se očekává, že bude umět přesně přihrávat, vykopávat, navíc nejlépe oběma nohama. Rovněž dnešní brankáři rostou do hrozné výšky, ti nejlepší mají ke dvěma metrům. Ono je to ale asi potřeba, protože to v mnoha směrech mají mnohem těžší než dříve.

V čem to mají tedy těžší? A najdou se i prvky, které jim chytání usnadňují oproti dřívějšku?
Nevýhodou jsou pro ně rychlejší balóny, i standartní situace jsou náročnější, je tam mnohem více útočníků, na které lítají střílené míče a tam se ztrácí ta výhoda, že mohou hrát rukama. Plusem je určitě lepší výstroj, vymoženosti, které jim pomáhají, jako je Čechova helma, bez které by nechytal mnohem déle. A taky třeba to, že se v poločase mohou převléknout do suchého, jejich dresy jsou mnohem propracovanější, nenabírají tolik kil, když se potí nebo když na ně prší.

Jak vidíte výkonnost Petra Čecha, který se v poslední době ocitl pod palbou kritiky?
Já to vidím takhle, nikdo nechytá bez chyb. V naší době to bylo dobrý v tom, že když jsme hráli v Košicích a já dostal nějaký fakt blbý gól, nikdo to neviděl. Naopak on je pod neustálým drobnohledem, někteří dokonce na ty chyby čekají, nemá to zkrátka lehký. S tím vybíháním jsem to už popisoval, tam jsou brankáři dnes spíše v nevýhodě, když se podíváte, kolik hráčů do toho prudkého míče jde hlava nehlava. Pořád ale Petr patří mezi nejlepší, protože i Casillas a jiní dělají chyby, minely jsou holt dnes víc na očích.

Česká brankářská škola byla vždy vyhlášená po celém světě, máte pocit, že to stále platí?Častá otázka, ke které asi svým způsobem přispívám. Ve Spartě mýma rukama prošel Švenger, Zich, Štech a ti už jsou hodně nahoře. Když si to tak vezmete, tak český fotbal nikdy neměl nouzi o skvělé brankáře, počínaje Pláničkou, přes mou generaci, až po Petra Čecha. Kéž by to vydrželo i dál.

Říkáte, kéž by, takže nemáme na brankařské pozici ideálně našlápnuto i do budoucnosti?
Dneska je to s těmi mladými těžké, mají toho v hlavě hodně, plno zábavy, ale to je asi dobou. Brankařské řemeslo vyžaduje tvrdší kluky, kteří by byli ochotni sebou mlátit a těch je čím dál míň.

Na závěr našeho rozhovoru najdete jistě i něco pozitivního pro české fotbalové fandy, že?
Tak třeba loni jsme pořádali dvě soustředění ročníků 1994, 1995, na kterých bylo celkem osmadvacet brankářů a co jsem viděl, tak deset z nich by mohlo být skutečnou kvalitou, mají figuru, techniku a už teď jsou ve větších klubech, jako je Sparta, Baník nebo Budějovice.