Gól není zločin: Sparta jede podle plánu, jen Kuchtův půst trvá. Dioufova paráda? Pro zlobivý Liberec to bylo kruté

Friisovi svěřenci pokračují v trendu, v každém utkání si jako jediní v Chance Lize vypracovali dvě a více očekávaných branek. Hned šest hráčů si přitom mezi sebe rozdělilo osm ligových tref.

Chybí mezi nimi však Jan Kuchta. Jeho série bez branky (včetně startů za reprezentaci) trvá 596 minut. Naposledy se utrhl 18. května v Mladé Boleslavi, kde se prosadil čtyřikrát a sparťané následně rozjeli mistrovské oslavy. Od té doby na gól čeká. V této sezoně je to zatím pět soutěžních zápasů. V ročníku 2022/23 se prosadil dokonce až v šestém duelu.

Miroslav Pelta s oblibou v nadsázce říkával, že dobrého trenéra pozná podle toho, zda v neděli vyhraje. Radoslav Kováč by ho po tomto víkendu nepotěšil. Jeho úkol v pátek nevyšel. Nevyhrál nad Slavií.

Přesto se po utkání dostal uznání. Přiznám se, že jsem byl až zaskočený, jak moc liberecký fotbal hostům z Prahy nechutnal. Slovan působil agresivně. Hrál v obrovském tempu, takže se vyrovnal i fyzicky nabušené Slavii. Prohra 0:1 výstavní trefou Malicka Dioufa byla pro Kováče a spol. krutá.

Jako náplast pak mohla zafungovat slova Jindřicha Trpišovského, který duel pod Ještědem označil za “evropský” a predikoval Slovanu umístění v elitní pětce. Majitel Ondřej Kania vidí svůj klub dokonce v top čtyřce. To všechno jen pár měsíců od převzetí klubu, návratu Jana Nezmara, změně trenéra, přivedení 11 nových posil a překopání základní sestavy. Slovan má vysoké cíle a nebojí se o nich mluvit nahlas.

foto: © FC Slovan Liberec

Dovedu si podobný tlak představit na jiných adresách. Například v Baníku, kde pumpují do týmu rovněž nemalé finanční prostředky, ale v minulé sezoně zaostali za Plzní o 21 bodů. Na první Spartu to pak bylo 38 bodů. A na začátku nové sezony se zdá, že v Ostravě se bude vše odvíjet kolem formy Ewertona, což nemusí dopadnout dobře…

Jestliže fanoušci a experti volali po tom, aby Kováč vzal ambicióznější klub a ukázal, že opravdu umí a není jen konstruktem jeho obdivovatelů, myslím, že je na správné adrese. Je patrné, že na severu Čech vzniká něco velkého. Znovu si vypůjčím slova slávistického trenéra, který pronesl, že Liberec bude dalším velkým fotbalovým přístavem v Česku.

Když se člověk baví s lidmi z ligového prostředí a zjišťuje si informace, dojde k závěru, že U Nisy dochází k menší revoluci. A teď nemám zrovna na mysli marketingovou kampaň na billboardech, nové logo či spolupráci s předními influencery.

Změna je znatelná především po fotbalové stránce. Hráči si například pochvalují jiné tréninkové jednotky. Oproti minulým sezonám se prý trénuje více a náročněji. Značně se posunul i přístup k regeneraci, kdy se daleko důkladněji přihlíží na rozpoložení hráčů. K tomu všemu kabině panuje dobrá atmosféra.

Věří tomu i fanoušci. Na Liberec jich poprvé po devíti letech dorazilo přes devět tisíc…

Obecně kvituji, že se v lize prosazuje nová vlna trenérů. Kováče doplňují další jména. Už v minulé sezoně se do ligy vrátil David Horejš, šanci letos dostal Martin Hyský v Karviné a ve skromnější podmínkách oproti Slovanu, ale v podobném duchu pracuje i Tomáš Janotka na Hané. Bývalý hráč Sigmy, který v minulé sezoně proháněl druholigové soupeře a zakotvil s olomouckým béčkem na druhém místě. Po každém utkání míval k hráčům v šatně proslov. Známé je video, jak se s hráči vsadil o útratu v jednom z olomouckých barů a svůj slib splnil.

foto: © SK Sigma Olomouc

V podobném duchu jede i o patro výš. Pročistil kádr, vytáhl si několik mladíků z rezervy, získal zajímavou posilu v Janu Klimentovi a po třech zápasech uhrál sedm bodů, za což mu patří třetí místo. Po sobotní výhře nechyběl ani onen proslov v kabině a co je možná nejdůležitější, na Andrův stadion přilákal nový kouč jednu z nejvyšších návštěv za poslední roky.

Když totiž vynecháme zápasy se Spartou, Slavií a Baníkem, kteří se pyšní silnou fanouškovskou základnou a zvedají čísla všem ligovým adresám, tak ani jednou na olomoucký stadion v minulé sezoně nepřišlo přes čtyři tisíce fanoušků. Na první domácí duel pod Janotkou proti Teplicím jich dorazilo 4 619… Naděje? Lidé jsou zkrátka zvědaví. Věří tomu, že časy se mění. Že doba temna v klubu pomalu mizí pryč.

Rád by tomu věřil i František Straka v Dynamu, ale už první zápas pod jeho taktovkou nastínil, že se dost možná jedná o nejtěžší misi, na kterou se mistr na záchranářské akce vydal. Vždyť Pardubice vystřelily dvakrát na branku, v kolonce očekávaných branek jim svítila hodnota 0.62 a přesto v poločase vedly 3:0. To je kumšt.

foto: © FK Pardubice

Ve druhém poločase bylo na hřišti jen Dynamo. A rozhodčí. Držení míče přes 76 %, 13 střeleckých pokusů, xG 1.6, trefené břevno, trefený spoluhráč na brankové čáře a dvě hraniční situace za hru rukou, po kterých Jihočeši mohli zahrávat pokutový kop. Ani jednou se tak nestalo.

Na Střeleckém ostrově však nemusí házet flintu do žita. Jak jsme psali minulý týden v Ligové navigaci: v šesti ze sedmi českých klubů, k nimž Straka přišel během rozehrané sezony, se do třech kol dočkal výhry, ale los na půdě Mladé Boleslavi a následně doma s Plzní tomu moc nenahrává.

A i v tomto díle připomene novinku v podobě kalibrované čáry, která má za úkol odhalovat ofsajdová postavení na ligových trávnících. Když sudí v centrále VARu rýsovali přímky u branky Matěje Vydry v Jablonci, trochu jim to... Jak to říct kulantně. Zkrátka jim to trochu uteklo. Trefit body je přeci základ. Alespoň nás to tak učili na základní škole v hodinách geometrie.