Češi zklamali, na EURO shořeli jako papír

[b]Od našeho zvláštního zpravodaje.[/b] Evropský šampionát, který měl být vrcholem sezony, skončil pro českou výpravu mnohem dříve, než čekala. Bída se Švýcarskem a zkažené poločasy s Portugalskem a Tureckem sečetly celou Brücknerovu éru. Hlavně za posledních 15 minut v zápase s Turky si mohou Češi klidně nafackovat.

Trenér Brückner musel spolknout pořádně hořkou pilulku, jelikož promarnit dobře rozehraný zápas, zvláště při dvoubrankovém vedení, to se jen tak nevidí. Český tým tak završil svou pouť šampionátem nejhůře, jak mohl, a asi nejvíc znechucení jsou momentálně jeho fanoušci.

Mistrovství Evropy mělo být vrcholem výkonnosti, kvality i vidinou dobrého umístění. Ani jedno se ale nekonalo - proti Švýcarsku Češi na trávníku ani zdaleka neprodali své fotbalové umění a důležité tři body jim nakonec spadly do klína. V českém týmu najednou vládl optimismus a téměř nikdo nepochyboval o tom, že cesta ze skupiny je téměř jistá.

Pravděpodobně nejsvětlejším momentem celého vystoupení byly první poločasy zápasů s Portugalskem a Tureckem. Karlu Brücknerovi se v nich podařilo zužitkovat jeho herní strategii, kterou hráči přesně plnili a nedovolili soupeři žádné nebezpečné akce v okolí Petra Čecha, naopak sami hrozili a vytvářeli si šance.

Ten, kdo někdy hrál fotbal, moc dobře ví, že v takovém tempu nelze odehrát celých devadesát minut. Na druhé straně ale moc dobře tuší, že v takové situaci musí mít mužstvo hru pod kontrolou a nepodlehnout tlaku soupeře. To se Čechům nepovedlo, sesypali se jako domeček z karet a ve druhém poločase proti Portugalsku na hřišti doslova paběrkovali.

Přišel důležitý a osudný večer. První půle a jasná dominance jednoho týmu - České republiky. Ani sami Turci o poločase nevěřili, že mají dveře do čtvrtfinále stále otevřené. Jenže laxní přístup českých hráčů ve druhém poločase všechno změnil. Turci vycítili po kontaktní brance velkou příležitost, které se nakonec chytli tak, jak se patří.

Do českého vápna létal jeden centr za druhým, v pokutovém území i před ním doslova hořela půda a do zad Petra Čecha proudily hlasité chorály tureckých fanoušků. Kromě některých nesmyslných střídání českého trenéra přišla i chyba, kterou nejspíš nikdo nečekal. A mohl za ni Petr Čech, jenž nabídl Nihatovi gólovou lahůdku. Možná se o to postaral déšť, možná lehká nejistota. Už je to ale jedno. Každopádně není třeba Čecha zatracovat, jelikož nebýt jeho schopností, možná by svěřenci Karla Brücknera v neděli už o nic nehráli.

Když se vezeš, tak se vezeš, říká se. Zdecimované mužstvo, které promarnilo dvoubrankový náskok, se tak vehementně snažilo rozhodnout, až znovu zapomnělo pokrýt Nihata a ten se ani napodruhé nemýlil. Češi zklamali, shořeli jako papír a také skončila jedna vítězná generace hráčů i trenéra Brücknera. Jak bude vypadat nová a kdo ji povede? Na podobné úvahy je zatím ještě spousta času.

[ 16.6.2008 - Jiří Štádler, Ženeva | Foto: ČTK ]