Vážným zraněním předejít nejde, míní hráči

Na fotbalových trávnících začíná jít mnohdy hráčům o život. Ještě v živé paměti mají všichni fanoušci brutální zákrok Stephena Hunta na brankáře londýnské Chelsea Petra Čecha, po kterém měla česká reprezentační jednička v brance proraženou lebku. Od té doby nosí na hlavě ochranou přilbu.

Jenže vážná zranění se nedějí jen na světových fotbalových kolbištích, ale i na tuzemských trávnících. Zlomená noha sokolovského Petra Knakala při zápase druhé ligy na Žižkově je toho důkazem. „Myslel jsem si, že mám po kariéře,“ vrací se k hrůznému zážitku po několika týdnech Knakal.

Sami hráči se shodují, že zraněních toho nejvážnějšího charakteru nebezpečně přibývá. Předcházet se jim ale podle jejich mínění dost dobře nedá. „Na to, že byste se mohl při zápase zranit, nemyslíte, ani nemůžete. Já jako gólman hraji na hranici sebeobětování, protože nechci dostat branku,“ říká brankář Jihlavy Václav Winter.

Když se v televizi díval na nedávný duel Evropské ligy mezi pražskou Slavií a španělskou Valencií, kdy po jednom střetu musel kvůli zranění střídat domácí brankář Deniss Romanovs, zatrnulo mu. „Takové situace se prostě stávají, gólman šel pro balón a protihráč ho dojel. Při zápase ale na možnost, že se zraníte myslet nesmíte, nebo nemůžete chytat,“ má jasno Winter.

Možnost předejít právě třeba nebezpečným skluzům nevidí. „Je to o vzájemném respektu. Jinak se tomu snad předejít nedá, protože gólman do toho vždycky musí jít naplno. My jsme totiž většinou ta poslední instance, která ještě může zabránit gólu,“ vysvětluje.

Jeho spoluhráč v poli Karol Karlík má obdobný názor. „Vždy mi všichni trenéři vtloukali do hlavy, abych do každého souboje šel naplno, ale abych nezranil sebe nebo protivníka. Když se ale zraníte, pak je to smůla a nedá se s tím nic dělat,“ míní temperamentní Slovák, který v posledních dvou zápasech vstřelil tři branky v dresu FC Vysočina.

Trenér pražské Dukly Gunter Bittengel upozorňuje, že fotbal je kontaktní sport, a pokud v souboji není vidět úmyslné zajetí do protihráče nebo hraní lokty, pak je vše v pořádku. „Takové věci do fotbalu zkrátka nepatří. Hráče nabádám, aby souboje dohrávali na nohách. Do skluzů je netlačíme, ale občas se to holt stane,“ přikyvuje závěrem.