Zatímco v Anglii se nastavuje pět minut, v Česku sudí přidávají minutku! Proč?

[hot]KOMENTÁŘ[/hot] „Viděls tam tu čtyřku?! Já myslel, že mě vomejou,“ stěžoval si v legendárních policejních odposleších bývalý šéf komise rozhodčích a svazový místopředseda Milan Brabec v důvěrném rozhovoru se slavným žižkovským bossem Ivanem Horníkem, když si sudí Helebrant dovolil za stavu 1:0 pro Viktorku nastavit na Žižkově „dlouhé“ čtyři minuty. Dneska by se mu to nestalo. Čeští sudí totiž v posledních ligových ročnících jaksi přestali nastavovat. Kolikrát se zdá, že tak chtějí udržet stav, nebo si alibisticky nechtějí dělat v závěru utkání problémy. Zatímco v zahraničních ligách nebo v mezinárodních soutěžích se nastavuje ostošest, u nás bývá hned konec.

Děje se tak od té doby, co bylo řečeno, že čas promarněný při střídáních, se nemusí nastavovat. Dříve se počítala půl minuta ze jedno střídání, takže jen při šesti výměnách na obou stranách v průběhu zápasu měl rozhodčí přidat MINIMÁLNĚ tři minuty. Plus další prostoje při zraněních, zdržování při výkopech, radování se z gólů, diskusích se sudími atd. Ve fotbale se promarní neskutečné množství času.

Jaká je ale dnešní praxe na ligových trávnících? Sudí nastavují jednu až dvě minutky, když jsou obří prostoje, maximálně tři. Ale víc ani náhodou! Dívali jste se někdy na Premier League? Čtyři, pět minut není nic neobvyklého. Teď v neděli při anglickém Superpoháru Chelsea – Manchester City (2:3) čtyři minuty ve druhé půli.

Ovšem děje se tak i při zápasech Ligy mistrů či Evropské ligy, dělo se tak i při ME 2012 i na olympijském turnaji v Londýně 2012. A nastavuje se i po prvním poločase, kdy se zpravidla moc nestřídá, i při prodloužení zápasu, klidně v obou jeho částech! Ve sobotním olympijském finále Mexiko – Brazílie (2:1) nechal sudí nastavit dvě minuty už po první půli, pak po druhé tři, z nichž nakonec byly téměř čtyři.

A v Česku? Rozhodčí Jílek nastavil v Plzni při duelu s Brnem (2:3) „rekordní“ tři minuty. Při pátečním televizním utkání Slavia-Olomouc (1:1) Hanáci zdržovali a destruovali celý druhý poločas, ve hře bylo i přerušení kvůli ošetřování hráčů. Sudí Ardeleánu za pískotu nespokojených diváků však nastavil dvě minutky pouhé. Asi se už viděl ve sprše a nechtěl si komplikovat život.. A ty dvě minutky se navíc stejně promrhaly v zámezí při autech atd.

Když jsem byl v roce 1994 v USA na mistrovství světa, američtí diváci nechápali, jak se v dnešní počítačově době může hrát vrcholný sport na světovém šampionátu na hrubý čas. Už v roce 2010 prohlásil brankář Petr Čech v interview pro časopis Hattrick, že by doporučoval ve fotbale čistý čas jako v basketbale. „Bylo by to fér a ubylo by věčných dohadů o tom, kolik minut měl či neměl rozhodčí nastavit. Viděl bych to na dvakrát pětatřicet minut čistého času,“ prohlásil český reprezentační gólman už v říjnu 2010.

Když nechcete čistý čas, nastavujte aspoň jako v Anglii!

O tom si však při současném znehybnělém vedení FIFA a UEFA můžeme jen nechat zdát. Nadále nám tedy fotbal bude kazit simulování, zdržování, zakopávání balonů na tribunu, střídání hráče, který si mezitím zaběhne do nejvzdálenějšího kouta od laviček náhradníků a pak se šourá jako vysílený maratónec minutu z trávníku. FIFA sice všude vytahuje své obří plakáty s pokryteckým nápisem „Fair Play“, ale nic moc pro věc ve skutečnosti nedělá.

Kdyby v každém zápase povinně sudí musel v první půli nastavit dvě minuty a po druhém poločase pět s tím, že ještě může přidat, bylo by to alespoň trochu spravedlivější. Lze totiž velice snadno spočítat, že se při každém utkání promrhá více než třetina poločasu.

Jelikož s tak revolučními návrhy ale samozřejmě neuspějeme, bylo by fajn, kdyby čeští sudí přestali se svým alibismem a obavami o výsledek v závěru utkání a nastavovali alespoň tolik minut, jak se tomu běžně děje v Premier League, ve španělské nejvyšší soutěži, v Lize mistrů, Evropské lize či na vrcholných akcích typu MS, ME či OH. Tedy minimálně tři, lépe ovšem čtyři až pět minut. Důvodů je k tomu v každém utkání vždycky dost!

Zajímavé je, že čeští sudí, např. Královec, který minulý týden v nespravedlivém mediálním utajení s asistenty Wilczekem a Kordulou dobře pískal semifinále olympijského turnaje Brazílie – Korea (3:0), při svých kvalitních vystoupeních v cizině nastavovat umějí. Doma však jako by měli místní arbitři jiné stopky. Proč?

[img id="39022"]