Slávistický Rakovan nastoupil už i v útoku. Troufl by si na penaltu?

Slovenský gólman Matej Rakovan začínal tuto sezónu ve Slavii až jako brankář číslo tři, ale využil nabídnutou příležitost při zranění konkurentů Černého s Čontofalským a usadil se mezi třemi tyčemi.

Rakovan totiž podává velice dobré výkony a Slavia i díky němu v Gambrinus lize téměř nepouští žádné branky. Trenér Miroslav Koubek si tak splnil první cíl po svém příchodu, a to bylo především zkvalitnění defenzívy.

„Pomůže to psychicky, jde se vám v tu chvíli daleko lépe na hřiště. Když máte před sebou obrannou řadu, na kterou se můžete spolehnout, a když se oni mohou spolehnout na vás, tak je to psychická vzpruha. Když se koukneme na statistiky pod trenérem Koubkem a předtím, tak to se nedá porovnat. To je nebe a dudy," prohlásil Rakovan.

Postavou vytáhlý fotbalista se ovšem nemusel stát vůbec gólmanem. Od svých devíti let sice chytával, ale v juniorském věku jej trenér v Žilině postavil i do útoku a Rakovan si vůbec nevedl špatně. Mnoho tedy nechybělo a mohl góly dávat, a ne jim zabraňovat.

„V Žilině ještě v kategorii U17jsem dal dokonce gól. Ale chytat jsem začal už od devíti let. Od sedmi do těch devíti jsem hrál tenis, od devíti jsem byl v bráně. Ale v U17 jsem dal gól proti Zlatým Moravcům. Měl jsem zlomenou ruku, nemohl jsem chytat, bylo nás jedenáct a obránce se zranil. Šel jsem tam na druhý poločas a doklepával hlavičkou do prázdné branky," řekl Rakovan.

[fortuna]19901[/fortuna]
Rodák ze Žiliny však je v brance dostatečně spokojený a ani neuvažuje nad změnou postu, netroufl by si dokonce ani zahrávat pokutový kop, tak jako to dělají někteří jeho kolegové.

"Mně to přijde dehonestující proti oponentovi. Možná na to ani nemám koule, jako třeba Radek Sňozík. Technika u mě není taková a nemám na to ani psychiku. Od Neuera mám v tomto ještě daleko. A vlastně od Radka Černého taky,“ dodal Rakovan.