Devět českých hráčů, kteří si zahráli španělskou Primera División

Španělská liga je uznávanou destinací a zahrát si v ní, to je sen mnoha fotbalistů po celém světě. Tomu, komu se poštěstí, čeká angažmá v jednom z dvaceti klubů. Šanci ukázat své fotbalové umění mohlo i pár Čechů. Zahrálo si v něm ale pouze devět vyvolených. O koho jde?

15 nejlépe placených hráčů Barcelony

Jiří „Jorge“ Hanke, FC Barcelona/CD Condal

Je tomu už devadesát let, co se narodil první český hráč, jenž nastoupil v La lize. A aby toho nebylo poskromnu, stal se rovnou posilou Barcelony.

Odchovanci pražské Slavie se začaly statistiky započítávat až v roce 1950, kdy přestoupil do německého St. Pauli. Aniž by odehrál jediný soutěžní zápas, vydal se hrát fotbal za daleký Atlantik, a to až do kolumbijského Samariosu.

Pětadvacet zápasů mu stačilo k tomu, aby se po roce vrátil do Evropy posílit francouzský RC Lens. A ani zde nezakotvil, protože se s nabídkou v roce 1952 objevila Barcelona. S ní vyhrál hned v první sezóně titul. Bylo tak zcela zřejmě, že zde na chvíli rozbalí stan.

Za katalánský velkoklub nastoupil sedmapadesátkrát a vstřelil pět branek. V roce 1956 odešel k nováčkovi první ligy CD Condal a fotbalovou kariéru zakončil ve švýcarském Bielu.

Ke Švýcarsku Jorge upnul nakonec i životně, do socialistického Česka se nechtěl vrátit a proto i v roce 2006 zemřel ve městě Lausanne.

[break]
7 hráčů La Ligy, na které si brousí zuby Manchester United

Janko Daučík, Betis Sevilla/Real Madrid/ Espanyol

Jen o pár let později se v španělské lokaci objevil i rodák z Prahy Janko Daučík. Nikdy nepřičichl k českému fotbalu, za to má obrovské místo v análech Primera Division.

Není překvapením, že se fotbalu naučil v Indauchu a Atlétiku Madrid. Ten totiž v té době vedl jeho otec Ferdinand Daučík. V roce 1959 ale odešel do Porta a o rok později odešel i syn Janko. Posílil na pár měsíců Salamancu, aby následně přestoupil do Betisu Sevilla, kde odstartoval profesionální španělskou štaci.

Po dvou letech si jej vyhlédl samotný Real Madrid, o čemž by dnešní média psala minimálně rok, ovšem tehdy o tom sotva kdo věděl. Do základu se samozřejmě neprobojoval, přeci jen jména jako Puskas, di Stefano, Gento a Amaro se těžko překonávají. Na hrací ploše se objevil všehovšudy během dvou let desetkrát a vsítil tři branky.

Následoval návrat ke konkurenčnímu Atlétiku, u kterého si ale ani nekopl. Postupně až do roku 1972 vystřídal sedm klubů, přičemž v žádném nevydržel déle, než-li rok. Největšího úspěchu dosáhl v zámoří v Torontu, za který nastoupil ve 21 případech a nasázel 25 branek. Předposlední štaci odehrál pod taktovkou svého otce v Espanyolu Barcelona. Kariéru zakončil v Xerezu jedinou brankou za osm zápasů.

[break]
Michal Bílek, Betis Sevilla

Trošku českého jazyka přinesl do Sevilly po Daučíkovi i Michal Bílek. Pravda, fotbal mu jako hráčovi šel perfektně a v letech 1990 až 1992 rozhodně neudělal národu v cizině ostudu. Vlastně naopak, v Betisu zažil parádní časy.

V 59 zápasech se radoval z jedenácti gólů, což je na záložníka opravdu parádní bilance. Gólový byl už ve Spartě, právě proto přišel i do Španělska. Druhou sezónu ale nedohrál a vrátil se zpátky do Sparty.

[break]
Pavel Hapal, Tenerife

Nynější kouč slovenské Senice byl jako záložník českým skvostem. Odchovanec Sigmy nadchnul i německé skauty z Bayeru Leverkusen, který jej v roce 1992 neváhal koupil. Tři roky patřil stabilně do základu mužstva a odehrál 86 zápasů v Bundeslize. Dařilo se mu i střelecky, nasázel třináct branek.

S Leverkusenem vyhrál německý pohár, svou kariéru chtěl ale rozvíjet v jiné zemi, a tak v roce 1995 přestoupil do Tenerife. Tato štace ale rozhodně nebyla tak dobrá, jako v Německu, protože s klubem hned v první sezóně putoval do druhé ligy. V nižší soutěži vydržel dva roky a znovu odjel domů do Olomouce.

[break]
Petr Kouba, Deportivo La Coruňa

Brankářský fenomén devadesátých let se světu samozřejmě ukázal hlavně jako jednička Sparty Praha. Pět let však na pomyslném českém brankářském vrcholu bohatě stačilo a přišlo stěhování do španělského prvoligového celku Deportivo La Coruňa. Chytat proti nejlepším útočníkům na světě se mu podařilo jen čtyřikrát, což pro neúspěšného finalistu Eura nebylo požadované vytížení.

Odhod do Německa nic nenapravil a aniž by si za Kaiserlautern zahrál, vrátil se do Prahy jako posila Viktorky Žižkov. Opět nabral zápasové tempo a i když se říká, dvakrát do jedné řeky nevstupuj, opět odletěl do La Coruňi.

Napodruhé vydržel roky dva, ale také si zahrál jen tolik zápasů. Kouba tak musel uznat, že v cizině to prostě nevyšlo a doma bude nejlépe. Odchytal sezónu za Jablonec a ukončil kariéru ve Spartě.

[break]
Radek Bejbl, Atlétiko Madrid

Rodák z basketbalového města Nymburku začal s fotbalem v Mladé Boleslavi. Blízká vzdálenost města k Praze zajistila v roce 1990 přestup do Slavie, se kterou v sezóně 1995/1996 vyhrál titul a jako tahoun týmu zaujal vedení Atlétika Madrid. Mladý blondýn se tak pakoval do metropole Španělska. Vytrval krásné čtyři roky, přičemž odehrál 105 ligových zápasů.

V roce 2000 přišlo loučení a přesun do francouzského Lensu, který zrovna v té době opustil Vladimír Šmicer. Bejbl ale nenavázal na jeho úspěchy a během dvou let odehrál jen 26 zápasů. Stesk po domově přivábil Radka do Slavie na tři léta. A i ve třiatřiceti letech měl stále co nabídnout a odešel vydělávat do Rapidu Videň. Kariéru překvapivě nezakončil ve Slavii či Boleslavi, ale Liberci v roce 2008.

[break]
Jaroslav Plašil, Osasuna Pamplona

Jediný český zástupce, který si zahrál Primera Division a je stále aktivním hráčem, je Jaroslav Plašil. Záložník Girondins Bordeaux hrál před příchodem do města vína dvě sezóny v Osasuně Pamploně. Přišel jako poměrně kvalitní posila z Monaka, proto patřil do základní sestavy. Vsítil osm branek, odkopal 66 zápasů a i když patřil v klubu mezi přední hráče, odchod zpátky do Francie byl pro Plašila mnohem zvučnější.

Nyní má za Bordeaux odehraných 148 ligových zápasů. Vloni si po pěti letech oddychl na hostování v Catanii, přičemž si zároveň vyzkoušel ligu nepoznanou, Serii A. cíl mise byl jasný, pomoci Catanii udržet se v první lize, což se nepovedlo.

Smutnit nemusí, v Bordeaux má mnoho prostoru a celkově se týmu daří, po deseti kolech je třetí a má stejný počet bodů jako PSG.

[break]
Tomáš Ujfaluši, Atlétiko Madrid

Po Daučíkovi a Bejblovi si kufry do hlavního města Španělska balil i Tomáš Ujfaluši. Novodobá persóna českého fotbalu zažila ve své kariéře mnohé a nebál se cestovat mezi ligami. Po rovné stovce zápasů v české lize nabral směr Německo a během čtyř let se stal neodmyslitelnou součástí Hamburku. Dokonce nastoupil k více zápasům, než-li u Sigmy.

Ujfaluši kam přišel, tak tam nějakou sezónu vydržel, a po čtyřletce v Hamburku následovalo stejné období i ve Fiorentině, jenž bylo stejně úspěšné. Fiorentina by ráda hráče udržela delší dobu, ale v roce 2008 nedošlo k prodloužení smlouvy, jelikož si Ujfiho vyhlédlo Atlétiko, které tak získalo světového obránce zcela zdarma

Podepsal rovněž čtyřletou smlouvu, kterou ale nenaplnil, protože po třech letech strávených v obraně velkoklubu jej za dva miliony eur vykoupil istanbulský Galatasaray. Návrat do Česka nadešel v roce 2013, jako posila Sparty se ale neobjevil ani v jednom zápase a ukončil kariéru.

[break]
Jiří Jarošík, Real Zaragoza

Druhý aktivní hráč si první španělskou ligu vyzkoušel v letech 2010 a 2011, když se stal důležitou postavou Realu Zaragoza.

Za ten nastoupil pětapadesátkrát a jedná se tak o jeho třetí nejvytíženější angažmá. Zápasově na tom byl lépe jen ve Spartě a v CSKA, ve kterém byl o rok déle. V Rusku byl ale gólovější, na horké býčí půdě skóroval jen pětkrát.

Odhod nasměroval zpátky do Sparty, kterou opustil loni z důvodu přestupu zpět do Španělska. V druholigovém Deportivu Alavés nastupuje pravidelně.