Sparťané vzpomínají, jak jim Split sebral historický úspěch

Podruhé do stejné řeky nechtějí vstoupit sparťanští fotbalisté dnes večer na stadionu Maksimir v Záhřebu, kde je čeká první kolo Poháru UEFA. Poslední souboj pražského klubu s chorvatským soupeřem totiž skončil velmi nešťastně - na jaře 1984 přišli minutu před koncem prodloužení o postup do semifinále Poháru UEFA na půdě Hajduku Split. Na hrubku gólmana Jaroslava Olejára se dodnes vzpomíná jako na největší individuální chybu v novodobé historii klubu.

Sparta byla v první polovině osmdesátých let naprosto dominujícím klubem na domácí fotbalové scéně, stejně jako v té době Hajduk Split. Chovanec, Ščasný, Straka, Berger, Hašek, Skuhravý - to byla jména, která táhla klub za sérií titulů a v sezoně 1983/84 dokonce i za vysněný prvním evropským vavřínem.

Jako dnes si tehdejší sezonu i smutnou porážku vybaví i současný sparťanský ředitel Jozef Chovanec. "Měli jsme tehdy opravdu našlápnuto, moc jsme chtěli i velký evropský úspěch," zavzpomínal ve středu po příjezdu do chorvatské metropole tehdejší kapitán mužstva, který odehrál celý památný zápas.

Nebylo divu, že sparťané měli velké plány. Přešli přes Real Madrid, tehdy výborný Watford, vlastněný zpěvákem Eltonem Johnem, či Widzew Lodž. "Měli jsme silný tým, který se mohl prosadit i v dalším kole. Nemuseli jsme se bát téměř nikoho, důvěra ve vlastní síly byla tehdy obrovská," přisvědčil současný sparťanský kouč Vítězslav Lavička, který tehdejší zápas sledoval ze střídačky jako náhradník.

Na Letné už byli i další současní sparťané - brankář Jan Stejskal, nyní trenér gólmanů, a útočník Petr Novák, dnešní lékař týmu. Hrát ale nemohl ani jeden, a tak zůstali doma. Novák sice už v klubu trénoval, ale jeho přestup z Bohemians byl právě v jednání.

Stejskalova absence v brance možná klub stála velkou radost. "Mohl jsem už sice nastupovat v lize, ale ne v evropských pohárech. A tak jsem zápas sledoval jen v televizi. Pouze ale devadesát minut, pak byl přenos přerušen," vybaví si Stejskal ještě po více než čtrnácti letech. Stejně jako všichni fanoušci byl proto pro zbytek zápasu odkázán na rozhlasovou reportáž, ale od ní odcházel zklamán.

První utkání na vyprodané Letné před 36 tisícovkami diváků sparťané vyhráli 1:0 a stejným výsledkem vyhrál soupeř odvetu. Následovalo nastavení, na jehož konci se už oba týmy chystaly na penaltový rozstřel. Jenže v předposlední minutě domácí Sliškovič poslal do šestnáctky nenápadný centr, který gólman Olejár podběhl a míč zapadl do sítě.

Sparťanský smutek byl na světě. I když nebyl o mnoho menší, než když v roce 1966 pod vedením téhož trenéra Václava Ježka také v tehdejší Jugoslávii hráči v rudých dresech propadli v odvetě čtvrtfinále PMEZ na půdě Partizanu Bělehrad 0:5 a rovněž přišli o semifinálové sny, přestože z Prahy přivezli výhru 4:1. O příčinách pětibrankového debaklu se spekulovalo ještě i o mnoho let později, na povrch pronikaly různé informace ze zákulisí. Nic to ale nezměnilo na tom, že v kronice pražského klubu zůstane zapsáno, že si pro dvě možná nejpamátnější porážky přijeli sparťané do zemí bývalé Jugoslávie.

[ 18.9.2008 - ČTK | Foto: MARSfoto ]