Mikloško: V 90. letech to bylo tvrdší, ale mně to vyhovovalo

Už tomu bude devatenáct let, co brankář Luděk Mikloško odešel do Anglie. Když v roce 2001 skončil s aktivní kariérou, stal se ve West Hamu trenérem brankářů. V sobotním vydání deníku Sport odpovídal na otázky jeho redaktorů a vyprávěl o začátcích v cizí zemi, proměně Premier League nebo Franku Lampardovi. „Byl to kluk-kulička, tlustý,“ říká o současném hráči Chelsea.

Největší změnou po Mikloškově příchodu do Anglie byly prý tréninky. „Řekl bych, že jsem tady ožil, dal se zdravotně do pořádku a fotbal mě začal mnohem víc bavit než v Česku. Největší změna byla v tréninku. V Česku se trénovalo minimálně dvakrát týdně dvoufázově, nebylo prakticky volno. Bylo to spíše ubíjejjící, tréninky pomalejší a nemělo to kvalitu. Někdy mi to přišelo i jako zbytečně ztrávený čas na hřišti,“ odpověděl deníku Sport.

Díky tomu, že je v Anglii od začátku 90. zažil velkou proměnu ostrovního fotbalu. „Šlo to hodně dopředu. Třeba ve vybavení klubu a podmínkách pro hráče. Když jsem přišel, tak hráči Baníku měli mnohem lepší zázemí než tady. Nebyl masér, žádná vířivka nebo sprchy. Jen dvě vany. Rehabilitace neexistovala. Dnes na zápas jezdí stejný počet členů realizačního týmu jako hráčů,“ zavzpomínal Mikloško.

Velký rozdíl byl i ve hře samotné: „Nebylo tady moc zahraničních hráčů, hrál se anglický fotbal, s důrazem na rychlost, nahoru dolů. Ještě přímočařejší fotbal, spousta mužstev zálohu prakticky nepotřebovala.Teď s příchodem nejlepších cizinců dostal fotbal jinou dimenzi. Je více techničtější, ale rychlost tam zůstala. Mužstva se nesnaží jen zabetonovat, když hrají venku. To tempo zůstalo, jinak by asi diváci na fotbal nechodili.“

„V 90. letech jsem schytal spoustu ran, bylo to tvrdší, ale mě to vyhovovalo. Nebál jsem se, počítal jsem s tím, že dostanu ránu. Dokázal jsem ji přijmout nebo dát, i když jsem na svou výšku nebyl žádný tvrďas. Mně se to ale líbilo, byl to boj muž proti muži. Vyžadovalo to silné charaktery a hráče. Ti, kteří dnes chodí do Anglie, dostanou kopanec a válí se po zemi, by tehdy vůbec nepřežili,“ srovnal v rozhovoru pro deník Sport trenér brankářů West Hamu tvrdost z doby, kterou sám zažil.

Ve West Hamu potkal Mikloško mladého Franka Lamparda. „Když jsem ho viděl poprvé, bylo mu nějakých čtrnáct. Jeho táta byl tehdy asistent trenéra a přivedl ho na přípravu. Byl to kluk-kulička, tlustý. Říkal jsem si, co tady dělá. V 17-18 byl už hráčem dorostu a absolvoval s námi přípravu znovu. V té době už začal běhat na špici. Shodil, ale pořád byl podsaditý a udělaný kluk. Pak už zůstal u prvního týmu.“

„Lampard byl jeden z nejpoctivějších fotbalistů, jaké jsem kdy zažil. Neměl až takový talent, ale všechno si sám vydřel. Nabylo dne, aby nezůstal po tréninku na hřišti. Kolikrát jsem s ním zůstal, protože chtěl střílet, třeba „z jedné“. Kolikrát jsem mu i říkal, ať tu nohu klopí dolů. Kolikrát ze začátku šlo deset z deseti střel nad bránu. Říkal jsem mu: „Podívej, jestli z deseti trefíš devětkrát branku a dáš to po zemi, bude to daleko lepší, než když jednou z deseti pokusů trefíš šibenici. Snaž se to klopit dolů.“ Ten kluk byl k neroztrhání, on by na tom hřišti zemřel,“ sdělil své zkušenosti s Lampardem.

Nakonec také prozradil svůj názor na to, zda by měli mladí fotbalisté odcházet do ciziny. "Kolikrát se o tom bavíme s trenéry, když přijedu do Česka. Oni tvrdí, že by měli zůstat a vykopat se. Já říkám, čím dřív půjdou, tím lépe. Vrátit se můžou vždycky. Buď ten kluk zvládne a něco z něj bude, nebo se podělá a bude z něj český fotbalista, který ve světovém fotbale nic nedokáže. Pokud chce něco dokázat, ať jde ven,“ uzavřel Luděk Mikloško rozhovor pro deník Sport.

[ 20.12.2008 - eFotbal.cz | Foto: MARSfoto ]