V Anglii chlapi, u nás podvraťáci, míní Kotrba

K tématu fair-play v tuzemském fotbale má JIŘÍ KOTRBA rozhodně co říct, vždyť byl na podzim ještě jako trenér Brna u jednoho z nejkontroverznějších momentů celého ročníku. Hráči Baníku Ostrava tehdy v nastaveném čase nevrátili domácím míč zakopnutý do autu, naopak založili akci, ze které vyrovnali na 1:1. "Tenkrát jsem se na ostravské hráče i trenéra Hapala pořádně zlobil. Stálo nás to tři body a mě možná zaměstnání," připomíná osmačtyřicetiletý trenér ve svém pravidelném ligovém komentáři pro server eFotbal.cz.

Teď naposledy se hodně vztekali sparťané na Matějovského, který se podle nich nezachoval férově před druhým gólem Mladé Boleslavi. Tu akci jsem neviděl ani v televizi, jen jsem o ní četl, takže ji nechci hodnotit. Platí však zásada - dokud není přerušená hra, musí se hrát. Sparťané se mohou zlobit jen sami na sebe, stejně jako my v Brně loni na podzim proti Ostravě. Vždyť uběhlo několik vteřin, než po jejich rozehrávce skončil balon v naší síti, mohli jsme tomu zabránit.

Pavla Hapala považuji za slušného kluka, ale tehdy do mě zasekl sekyru. S odstupem času se však na celou věc dívám trošku jinak a chci dokonce věřit, že Ostravští měli pro své jednání nějaké ospravedlnění. Tvrdili, že Luděk Zelenka své zranění jen filmoval a dokonce se jim i vysmíval. Třeba to tak bylo.

Na férovost soupeře se zkrátka nemůžete spoléhat. To je stejné, jako když jedete po hlavní silnici. Můžete předpokládat, že auto z vedlejší silnice vám dá přednost, ale pokud se na to spolehnete a máte smůlu, skončíte v havárii. A co je vám platné, že jste byli v právu. Ve fotbale na rozdíl od této situace alespoň nejde o život.

Dodržování fair-play v našem fotbale nevidím ani černě, ani růžově, nijak bych její hodnocení nehrotil. Trénuju od roku 1983 a až na loňský incident v Brně jsem žádný kontroverzní okamžik nezažil. Spíš jde o určité zvyklosti a detaily, které ten náš fotbal od zahraničního odlišují.

Například mě štve, že mužstvo, které vrací balon, jej zakopne až k soupeřově rohovému praporku a hned se tam namáčkne, aby míč vybojovalo zpět – ve velmi nebezpečné situaci pro soupeře. Všude ve světě se přitom balon vrací brankáři, který může v klidu rozehrát.

Další takovou věcí jsou skluzy. Zatímco u nás v drtivě většině směřují na nohu protihráče, v cizině jimi hráči míří na balon. Samozřejmě se někdy stane, že místo toho trefí hráče, ale jde o výjimky. V Anglii jde prostě o chlapské souboje, zatímco u nás spíš o takové podvraťácké útoky zezadu na nechráněného soupeře.

Přibývá tak zranění i příležitostí pro hráče zranění předstírat. Na hřišti je pak co chvíli masér s lékařem, čím se zdržuje hra. Na takovou nudu pak samozřejmě lidi nejsou zvědaví.

[ 2.5.2006 - Jiří Kotrba. Foto: MARSfoto ]