Honza Morávek: Chci v Schalke zůstat a bojovat!

Vrabci na střeše si o něm cvrkají, jako o největším současném talentu českého fotbalu, fajnšmekři u piva ho už vidí válet za reprezentaci a ve vršovickém Ďolíčku si přepočítávají sumu, za kterou byl vykoupen z jejich služeb, jen Felix Magath zatím neprozřel a nechává českého mladíčka vysedávat na lavičce. Přesto už má Honza za sebou několik startů a dokonce jednu bundesligovou trefu.

„Taky jsem si díky tomu mohl v dalším zápase vychutnat druhý poločas proti Mönchengladbachu,“ říká ke své premiérové trefě Honza Morávek. Portálu eFotbal vyprávěl o svých začátcích v německém velkoklubu Schalke 04.

Jak jsi na tom s němčinou? Chodíš od začátku svého působení v Schalke k nějakému učiteli? Rozumíš už nějakým vtípkům v šatně?
Němčina je lepší a lepší. Troufnu si říct, že už pomalu začínám rozumět i těm vtípkům. Při povídání si ještě pomáhám angličtinou, ale taky se to lepší. Němčinu máme dvakrát týdně po hodině. Měli bychom tam chodit všichni hráči, co neumíme německy, ale dodržujeme to jen s pár kluky.

Jak se s tebou dorozumíval trenér a jak se to změnilo za tu dobu, co jsi v Německu?
On samozřejmě mluví především německy, i na mě vždycky začne s němčinou, a když něčemu nerozumím, tak mi to přeloží do angličtiny.

Je známo, že v Bohemce jste měli skvělou partu. Je to s kabinou Schalke alespoň trošku srovnatelné? S kým se například nejvíc kamarádíš?
Tady musím hlavně zmínit, že v Bohemce to byl extrém v dobrém slova smyslu. Byli jsme jako rodina. Už Mára Nikl mě upozorňoval, že v Schalke i celém Německu je to jiné. Kabina Schalke je hodně různorodá, mluví se tu mnoha jazyky, takže taková parta, jako byla v Ďolíčku, se tu utvořit ani nedá. Ale na hřišti bojujeme jeden za druhého, tam je to v pořádku. Jinak v kabině si nejvíce rozumím s Lewisem Holtbym, Beni Howedesem a Christophem Moritzem.

Máš za sebou pár startů a jednu branku, cítíš šanci dostávat se pomalu do základní jedenáctky nebo hrozí, že tě například pošlou někam na hostování?
Má pozice se určitě zlepšila. Práce na tréninku i ta branka mi pomohly k tomu, že mi dal trenér důvěru a já si mohl vychutnat druhou půli proti Mönchengladbachu. Teď mě sice přibrzdila menší viróza, takže jsem nemohl být v nominaci proti Herthě Berlín, ale ještě máme před sebou dva zápasy a bude záležet jen na mně, jestli si nominaci k zápasu, popřípadě nějaké minuty, zasloužím. Otázku hostování nebo setrvání budeme řešit až po půl sezóně, ale já jsem odhodlaný zůstat a dál bojovat.

Je něco, co tě vyloženě překvapilo, třeba i zklamalo, nebo to jde tak nějak v očekávaných kolejích, kdy musíš neustále dokazovat své kvality?
Tak tady musím říct, že to jde tak nějak podle očekávání. Konkurence je veliká, čekal jsem, že první půlrok bude asi nejtěžší, a to se taky potvrdilo.