Berger: Nejvíce budu vzpomínat na Liverpool

Problémy s kolenem přetrvávaly i po podzimní operaci, takže se sparťanský záložník Patrik Berger definitivně rozhodl ukončit aktivní hráčskou kariéru. Naposledy si zahrál ligové střetnutí v Příbrami. "Nahrával jsem Vencovi Kadlecovi na gól," vzpomíná v rozhovoru pro klubový web www.sparta.cz.

Kdy jste se rozhodl skončit?
V době, kdy měli kluci zimní dovolenou, jsem měl začít podle individuálního plánu běhat. Jenže když jsem se poprvé rozběhl, koleno začalo po pár minutách hrozně bolet. A ta bolest se stupňovala. Raději jsem slezl z pásu a říkal si, že to odezní... Tři dny nato jsem zkusil znovu běhat, jenže koleno se znovu ozvalo a bolelo to opět čím dál víc. Naposledy jsem to zkusil asi před pěti dny a v tu chvíli jsem definitivně zjistil, že už to nepůjde.

Hrál ve vašem rozhodování zásadní roli nějaký lékař, nebo jste se rozhodl sám?
O lékařích už to nebylo. Po operaci, kterou jsem absolvoval na podzim, mi doktor řekl, že vše běží podle plánu. Doktor byl pozitivní, ovšem dodal, že zaručit už mi nic nemůže. Záleželo hlavně na mně, bolelo to, nemělo smysl, abych dál pokračoval. Zkrátka se koleno po osmé operaci šprajclo a dalo najevo, že už nemůže.

Nemrzí vás, že jste se nemohl rozloučit na trávníku?
Představoval jsem si, že konec bude jiný, stoprocentně. Ale tohle nejde naplánovat...

Hrála ve vašem rozhodování roli možnost, že byste se v létě mohl rozloučit třeba ziskem titulu?
Existuje stále šance i na double... O tom jsem přemýšlel. Na druhou stranu, tohle rozhodnutí jsem neučinil z minuty na minutu. Když jsem si sečetl všechny plusy a minusy, tak mi nakonec vyšlo, že bude lepší skončit. Mohl jsem třeba vyhrát se Spartou titul, na druhou stranu je otázka, zda bych u toho byl na trávníku, nebo na tribuně.

Ubíjelo vás postupem času víc a víc pouze se koukat na to, jak spoluhráči trénují a hrají zápasy?
Pro každého fotbalistu je to ta nejnepříjemnější věc, koukat na druhé bez šance zapojit se a pomoct. Když vidíš spoluhráče, jak chodí ven trénovat a ty zůstáváš na masáži... Jak si obléknou dres a jdou na plac, není to nic moc. Navíc na podzim se docela vyhrávalo, to pak člověka bolí ještě víc. Na druhou stranu v tu dobu, kdy jsem chodil na Spartu koukat na zápasy, jsem si ještě neuvědomoval, že se nevrátím. Podstoupil jsem operaci, chtěl se vrátit. Výhodou trošku bylo, že jsem měl individuální plán a nebyl na stadionu každý den, to by na mě asi zanechalo stopy.

Vzpomněl byste si, v jakém zápase jste naposledy kopl do míče jako profesionální fotbalista?
Myslím, že to bylo na Panathinaikosu... Nebo ne?

Ne, potom jste ještě hrál Gambrinus ligu v Příbrami.
No jó! Nahrával jsem Vencovi Kadlecovi na gól. Takže já vlastně skončil asistencí, to není špatný, ne? (směje se)

Když budeme rekapitulovat, jste rád, že jste se po bohaté kariéře v zahraničí vrátil hrát do Čech?
V žádném případě toho nelituju, naopak. Mohl jsem ještě rok hrát v Anglii, ale... Za ten rok, co jsem byl denně v kabině, jsem poznal hodně nových kluků, zažil spoustu srandy. Vrátil jsem se do doby, kdy jsem do velkého fotbalu nakoukl. Zažil jsem klasická soustředění, srandičky v kabině... To venku úplně není. Kdybych se vrátil v čase, tak bych se rozhodl stejně.

Na jaký moment z tvé bohaté kariéry budete nejvíce vzpomínat?
Nemyslím, že by se dal vypíchnout jeden konkrétní okamžik. Asi nejvíc vzpomínek budu mít na Liverpool, tam jsem strávil sedm let, vyhrál šest různých pohárů. To byl můj vrchol.

Když na podzim skončil váš kamarád Vladimír Šmicer, hodně se psalo o tom, že jste poslední aktivní hráč z EURO 1996, který je stále na soupisce ligového klubu. Tím, že už ale v lize nenastoupíte, vlastně odehrál poslední zápas z vás ze všech Šmicer. Napadlo vás to?
Když se mě na to lidi během podzimu ptali, tak jsem jim říkal, že jsem tím posledním jenom v uvozovkách, protože jsem nehrál. To, že Šmíca odehrál zápas jako poslední, mě netrápí.


Uvidí vás fanoušci někdy v dresu Dolních Chaber?
Teď na jaře určitě ne, to koleno mi to zkrátka nedovolí. Ale hřiště mám za rohem, takže to nevylučuju. Třeba mě chlapi mezi sebe vezmou... (směje se)