Hvězda kola Vošahlík: Příchod Pekharta byla velká motivace

V pondělí oslaví tento talentovaný útočník teprve své jednadvacáté narozeniny a přitom už válí v jednom z nejlepších tuzemských klubů. Do velkého fotbalu nakoukl v Příbrami. Přes hostování v Čáslavi a na Střížkově, se konečně začíná prosazovat v Jablonci. „Momentálně žiju Jabloncem a reprezentací do 21 let. Když budu úspěšný, můžu snít dál," říká Jan Vošahlík, hráč 17. kola Gambrinus ligy.

Proč je hráčem kola:

Po sobotní nepřesvědčivé hře obou pražských „S“ se čekalo, jak na to zareaguje o den později Jablonec, další z adeptů na titul. Hned první minuty ukázaly, že se s ním bude muset počítat, stejně jako s jejich útočníkem Vošahlíkem. Nejdříve totiž po zákroku na něj byla nařízena penalta a za dalších pár okamžiků skvěle připravil gól pro svého parťáka z útoku Lafatu. Po celou dobu pobytu na hřišti byl největším nebezpečím pro hosty z Vršovic. Nejen, že řadu šancí sám zakončil, ale rovněž připravoval střelecké pozice pro své spoluhráče.

Když jste ve svých sedmnácti letech přestoupil do Jablonce, v počátku jste byl dvakrát poslán na hostování. Bral jste to jako cestu zpět nebo to byla pro tak mladého hráče šance se ukázat?

V té době jsem byl hodně mladý, potřeboval jsem hrát a byl jsem rád za každou šanci. V Jablonci byla velká konkurence, nedostával bych se do hry. Ta hostování byla výhodná možnost pro obě strany.

V lize jste dal šest branek, polovina z nich zajistila výhru 1:0, jedna v poslední minutě zachraňovala remízu 1:1 a ty zbylé byly opět ve vítězných zápasech. Platí tedy, že když se trefíte, váš tým uspěje.

To je zajímavá bilance, nikdy jsem nad tím pořádně nepřemýšlel, ale je to zvláštní. Bylo by skvělé, kdyby to takhle platilo dál, ale je to samozřejmě náhoda. Teď je na čase, abych tu svou bilanci o nějaké branky rozšířil.

Pojďme k Jablonci. Během zimní přestávky se o něm hovořilo, jako o vážném adeptu na titul. Vnímali jste ten tlak ze strany veřejnosti a médií?

Já myslím, že si to moc nepřipouštíme. Celou zimu jsme makali, neměli příliš času to rozebírat. Mně připadá, že jsme v klidu, známe vlastní sílu a víme, že máme na to hrát takový fotbal, abychom s každým drželi krok.

Jaké umístění by bylo pro Jablonec na konci sezóny zklamáním?

Na to je jednoduchá odpověď, každé, ze kterého by nevedla cesta do evropských pohárů.

Proti vršovické Bohemce jste nastoupil na úkor Tomáš Pekharta. Je pro vás velkou motivací, že na vaše „zaváhání“ čeká nejdražší hráč přestupového období?

Pro mě osobně byl už jeho příchod obrovskou motivací. Vyhecovalo mě to o to více pracovat. Každý nový hráč je impulzem pro ty ostatní a u Tomáše tomu nebylo jinak. Taková přestupy jsou důležité pro zdravou konkurenci v týmu.

Vy jste proti Bohemce branku nedal, ale defakto dvě zařídil. Užíváte si jako útočník i roli nahrávače nebo byste raději byl tím střelcem?

Já si hlavně užívám vítězné zápasy, teprve poté se dívám na to, zda jsem branku dal nebo připravil. Když se vyhrává, je v týmu úplně jiná nálada. Někdy nedáte branku a vyhraje se, jindy dáte dvě a na body to nestačí.

Za pár dní vám bude jednadvacet, konečně jste se začal prosazovat naplno v Jablonci, navíc jste reprezentantem do 21 let. Máte vysněné další kroky ve své kariéře?

Sny mohou být všelijak velké, ale když se mi nebude dařit v Jablonci a v repre, tak budou k ničemu. Proto dělám vše pro Jablonec a juniorskou reprezentaci a potom se uvidí. Teď žiju těmito dvěma týmy.