Palička: Z boje jsem utíkat nechtěl!

I když věděl, že ho na lavičce druholigových Vítkovic nečeká žádná procházka růžovou zahradou. Nabídku v září 2008 přijal a potápějící se severomoravský klub nakonec vytáhl mimo sestupové vody. Jenže před právě probíhajícím soutěžním ročníkem došlo v kádru k očistci a zkušený stratég počítal odchod jedné opory za druhou. Místo nich se mu na tréninku hlásili mladí hráči, kteří druhou ligu v drtivé většině případů sledovali jen z tribuny. Výsledek? Palička s týmem během 15 kol nasbíral pět bodů. Víc kvůli odvolání nestihl.

Nebral jste váš vyhazov spíše jako vysvobození?

Do jisté míry asi ano. Během podzimu jsem si na lavičce připadal víceméně zbytečně. Otevřeně říkám, že mé poslední angažmá mi trochu znechutilo práci. Už jen to v jakých podmínkách jsme museli pracovat. Hráči, kteří minulý soutěžní ročník 2.ligu zachránili, odešli a místo nich přišli poloviční. Už během letní přípravy jsem věděl, že to absolutně nemůže fungovat.

V létě vás ale chtěla druholigová Jihlava. Proč jste si tedy nedupl a odstoupení od platné smlouvy si nevynutil?

Tohle jsem udělat nechtěl. Samozřejmě o angažmá v Jihlavě jsem moc stál. Jenže jak se říká, kapitán svou loď opouští jako poslední. Vnímal bych to jako podraz vůči hráčům, kteří to tam také neměli jednoduché.

Už jste s odstupem několika měsíců svůj odchod vstřebal?

Ale ano. Člověk si musí uvědomit, že to k naší práci prostě patří. Snažím se všechno vidět pozitivně, a to si z toho také vzít. I když ze strany vítkovického vedení to vnímám trošku jako podvleček na mě. Moc dobře vědělo, že s takovým kádrem se toho moc uhrát nedá, přesto to bylo takové, jaké to bylo.

Narážíte na svůj vyhazov kolo před koncem podzimní části?

Doteď jsem to nepochopil. Odvolávat trenéra v takové situaci, v jaké jsme byli jen kolo před koncem? Nevím… Na druhé straně vedení klubu na to mělo nárok a právo a já to přijal i s určitým oddechem, protože mě to stálo spousty psychických sil. Pořád jsem totiž aspoň věřil, že se to zlomí, budeme mít trochu štěstí, ale prostě to nešlo.

Myšlenka na rezignaci vás po jedné prohře střídající druhou, nenapadla?

V žádném případě. Pral jsem se až do konce. Nejsem z těch, kdo utíká. I když to byl dopředu ztracený boj, bojoval jsem.

Po trenérské práci se vám už musí stýskat…

Tak samozřejmě, že už mě svrbí nohy. S trochou nadsázky se dá teď říct, že jsem trenér u televize. Naštěstí přenosů je v této době hodně a navíc už se nám rozběhly i domácí soutěže, takže se nenudím a snažím se pořád být v centru dění.

Kdy se mohou fanoušci těšit na Vlastimila Paličku zase na trenérské sesli?

Uvidíme. Něco nadřeknutého mám, ale nic není podepsáno, takže si musíte počkat. Navíc nemusí jít jen o funkci trenéra. Velké kluby se snaží třeba některé pozice sloučit, může jít třeba o post šéftrenéra mládeže. Uvidíme, jak to nakonec dopadne.