Bílek může s klidem vyškrtnout další jména

Na první pohled to vypadá jako paradox, ale sobotní prohra v přípravě s Tureckem může českému fotbalu pomoci. Každý takový zápas s týmem širší evropské špičky totiž pomůže oddělit "zrna od plev" a právě to se trenéru Michalu Bílkovi přihodilo. Z bloku potencionálních adeptů národního týmu pro evropskou kvalifikaci může s klidným svědomím vyškrtnout další jména.

Zápas totiž v plné nahotě ukázal, jak úzký výběr mají trenéři, kteří vedou českou reprezentaci. A je skoro jedno, zda to byl Petr Rada, nakrátko Ivan Hašek nebo jeho nástupce Bílek. Kvalita jednoduše chybí. "Všechno to začíná u české ligy, kde je hlavním tématem jak neinkasovat. Těžko pak ty kluky učit, aby v sobě měli útočné sklony. Zatímco my jsme hráli kopanou, oni fotbal," vystihnul dokonale nynější krizi záložník Tomáš Hübschman.

Podobně kritické hlasy se ozývaly v poslední době také v českém hokeji, ale Bílek na rozdíl do kolegy Vladimíra Růžičky nemusel před cestou do Spojených států řešit bezdůvodné omluvenky. Ze sestavy mu vypadli pouze hráči, kteří byli zranění, nebo jako Michal Kadlec s Lukášem Magerou nemohli kvůli klubovým povinnostem. I přesto odjel za oceán s hodně slátanou soupiskou, na které chybělo pět hráčů z potenciální základní sestavy a k nim na poslední chvíli přibyl ještě zraněný Tomáš Sivok.

Špička českého fotbalu je ale natolik úzká, že někteří hráči by se za normálních okolností (v minulých letech) do výběru vůbec nemohli dostat. Ke své škodě to potvrdili i na hřišti, což platí třeba o Jaroslavu Černém. Jenže těžké odsuzovat nahodilého reprezentanta, když totéž platí o jeho středovém parťákovi Mariu Holkovi, jenž byl přitom v únoru ve Skotsku mezi nejlépe hodnocenými hráči. Ale nebyl sám: špatně se prezentoval třeba i Tomáš Necid, trapně vyzněl závěrečný záskok Rudolfa Skácela.

Přesto jak vystihnul svazový předseda Ivan Hašek, i za této konstelace se dal odehrát proti Turkům lepší zápas. "Chyběla mi soudržnost, kolektivní zanícení a odhodlání," zdvihl nebývale ostře po utkání hlas po utkání na americké půdě Bílkův předchůdce a dal hráčům jasně na srozuměnou, že si boj o reprezentační dres představuje jinak.

Asi mu během utkání v lóži nebylo nejlépe, když sledoval turecké lehkonohé tažení českou polovinou hřiště. Středová řada takřka vůbec neexistovala, zastupitelnost na hřišti byla nulová. Kde byli například oba stopeři, když Ondřej Kušnír před prvním gólem vyrazil na Ardu?

Jen na špatnou defenzivu se ale také vymlouvat nelze. S nynějším tureckým výběrem totiž nelze hrát na nulu a počítat s bezbrankovou remízou. Jenže dopředu byli Češi jaloví - počínaje konstruktivní rozehrávkou, přes individuální odvahu až po nedohrané souboje útočníků. To vše chybělo, aby se dalo alespoň pomyslet na příznivější výsledek.

Na výhru by toho ale bylo potřeba daleko víc, především pak hráčská kvalita. Zde si ale musí český fotbal přiznat, že bez Tomáše Rosického a Milana Baroše za světovou špičkou zaostává. A nedokáže to zachránit ani skvělý výkon gólmana, jaký předvedl v sobotu Petr Čech.