Ústecký Martykán: Slavit se ještě nepřestalo

V severočeském celku je Jan Martykán patriotem. Vždyť s klubem vystoupal do nejvyšší soutěže z divize, tedy napříč třemi soutěžemi. Teď si užívá vrchol své kariéry a doufá, že si v Ústí ligu zahraje.

Vítězstvím 3:1 v Sokolově jste rozhodli o svém postupu. Ale že to trvalo. Byl skutečně ten poslední krok tím nejtěžším?

Já myslím, že určitě. Všichni jsme měli v hlavách, že nám stačí jedno vítězství, ale že ho nejdříve musíme udělat. A nešlo to a nešlo, až jsme to zlomili teď v sobotu.

Spadlo to z vás díky dvěma brankám do poločasu?

Hodně nám pomohla rychlá branka. Uklidnila nás a poté jsme hráli více v klidu. Když pak přišla druhá, začali jsme si konečně pořádně věřit. V téhle fázi soutěže se nám hrálo lépe venku a to jsme nakonec i potvrdili. Doma jsme se asi cítili pod přílišným tlakem.

Jaké byly ty prvoligové oslavy?

Velké (směje se). Cestou ze Sokolova jsme se zastavili na benzínce, nakoupili piva a cesta tak byla veselá.

Jak to pokračovalo v Ústí?

Zašli jsme do naší oblíbené restaurace, poseděli tam, popili, trochu to oslavili a pak se vydali dál.

Drželi při sobě mladí a staří hráči nebo se to postupně rozpadávalo na hloučky?

Ne, ne, pěkně jsme se drželi při sobě jako tým. Samozřejmě, že postupně někdo odpadal, ale někdo vydržel až do rána a někdo slaví ještě teď.

S Ústím jste postoupil z divize až do nejvyšší soutěže. Užíváte si tenhle postup nějak zvlášť?

Tak je to samozřejmě postup do toho nejvyššího patra v domácích soutěžích, takže je to něco extra. Je to pro mě vrchol kariéry a teď doufám, že se prosadím a budu v Ústí hrát i ligu.