Na co se bude vzpomínat? Pády velmocí i hvězd, přehmaty rozhodčích...

Silná generace výjimečně nadaných španělských hráčů stvrdila nedělním triumfem na šampionátu v Jihoafrické republice svoji současnou nadvládu ve světovém fotbale. Přestože jízda vítězů za jejich premiérovým titulem nebyla tak podmanivá a suverénní jako před dvěma lety při cestě na evropský trůn, asi málokdo bude španělský triumf zpochybňovat.

Na co se ještě bude po prvním šampionátu pořádaném na africké půdě, při němž se nenaplnily obavy z vysoké kriminality v pořadatelské zemi, hlavně vzpomínat? Nebudou to krásné branky a nezapomenutelné individuální výkony. S mistrovstvím v JAR budou navždy spojené jiné věci spíše negativního střihu.

Třeba pád tradičních velmocí Itálie s Francií, které se minule popasovaly až ve finále a letos odjely domů s ostudou už po základní skupině. Především rozklad Francie, kde se nepohodli hráči s odstupujícím koučem Raymondem Domenechem, byl šokující.

Zklamáním skončil turnaj i pro tradiční jihoamerické spolufavority: pětinásobní mistři světa z Brazílie i Argentinci vedení slavným Diegem Maradonou své fanoušky zarmoutili, když jejich jízdu už ve čtvrtfinále utnuli pozdější finalisté Nizozemci a "bronzoví" Němci. Maradonovi i jeho brazilskému kolegovi Dungovi se rozplynul sen o tom, že navážou na Franze Beckenbauera a Maria Zagalla, kteří MS vyhráli jako hráči a později i jako trenéři.

Do jihoafrické zimy zasazené mistrovství ale nevyšlo ani těm, kteří měli být nejzářivějšími hvězdami. Například Portugalec Cristiano Ronaldo a Angličan Wayne Rooney zdaleka nepředvedli to, čím nadchli fanoušky v klubech. Argentinec Lionel Messi, považovaný za nejlepšího fotbalistu planety, nedal ani jeden gól, ale alespoň jich několik připravil finální nahrávkou. Vůbec se nedařilo španělskému útočníkovi Fernandu Torresovi. Selhání hvězd znovu otevřelo téma, zda nejsou hráči po sezoně až příliš unavení.

Pozici stálic naopak potvrdili tahouni Španělska Casillas, Xavi, autor vítězné finálové branky Iniesta či kanonýr David Villa a Nizozemci Sneijder a Robben. Objevy šampionátu se stali Němci Müller a Özil a nejlepším hráčem turnaje zvolili novináři Uruguayce Diega Forlána.

Souboj kontinentů stejně jako minule v Německu suverénně vyhrála Evropa, i když tentokrát měla "jen" tři semifinalisty. Týmy z Jižní Ameriky byly v úvodní fázi turnaje příjemným osvěžením, ale s výjimkou Uruguaye nepřekročily práh čtvrtfinále.

Vyhořely africké týmy, od nichž se čekalo, že by na "domácí" půdě konečně mohly dosáhnout na pronikavý úspěch a možná i na místa na stupních vítězů. Ze šesti mužstev ale ze skupin postoupila jen Ghana, které nakonec těsně uniklo semifinále po penaltové loterii s Uruguayí. Jihoafrická republika skončila už po třech zápasech a jako první domácí tým v historii MS nepostoupila ze základní skupiny.

Vítězné Španělsko i tentokrát těžilo ze skvělé týmové souhry, kostra týmu, opírající se o hvězdy Barcelony a Realu Madrid, je pohromadě už několik let, což vyspělému mužstvu svědčí. Španěly nerozhodilo ani to, že je už netrénoval Luis Aragonés, strůjce úspěchu na Euru. Jeho nástupce Vicente Del Bosque pokračoval v započaté práci a prakticky nezměněný tým dovedl k ještě cennějšímu zlatu.

Čtyři výhry 1:0 ve vyřazovací fázi šampionátu včetně nedělního finálového vítězství nad Nizozemskem v prodloužení ale výmluvně dokumentují poněkud úsporný program, na který šampioni vsadili. Ostatně celý letošní šampionát nebyl očekávanou oslavou ofenzivního fotbalu, který by fanoušky uchvátil. V JAR padlo v 64 zápasech jen 145 branek, což dává průměr 2,27 vstřeleného gólu na jedno utkání. Hůře dopadl už jen šampionát před dvaceti lety v Itálii (2,21).

Do historie se zapíšou i velké přehmaty rozhodčích, kteří v osmifinále neviděli jasný vyrovnávací gól Anglie proti Německu a Mexiko zase poškodili tím, že uznali branku Argentiny ze zřejmého ofsajdu. V posledním nedělním duelu zase Angličan Webb rozdal třináct žlutých karet, čímž se postaral o finálový rekord, přitom nejméně čtyřem hráčům odpustil vyloučení.

Šéf FIFA Sepp Blatter pak pod tlakem dokonce připustil, že federace může začít uvažovat o zavedení techniky pro posuzování branek, byť se tomu sám dlouhodobě brání. Podle všeho ale ještě uplyne hodně času, než se do branek nainstalují například kamery, které odhalí opakované záběry nejen divákům, ale i arbitrům, jako tomu je třeba už roky v ledním hokeji.

Celosvětovou diskusi vyvolal i oficiální hrací míč Jabulani, na jehož nepředvídatelnost a špatné letové vlastnosti si stěžovalo mnoho hráčů, brankářů i trenérů. Stejně jako používání plastových trubek vuvuzel, které neodmyslitelně patří k africkému fanouškovskému folkloru.

Mistrovství však udělalo velkou službu africkému kontinentu. Jihoafričané přesvědčili i největší kritiky, že země je schopna na úrovni uspořádat gigantickou sportovní akci. Díky obrovským bezpečnostním opatřením zajistili klid na stadionech i v jejich okolí, díky nově zřízeným a akčním soudním tribunálům zase kriminálníky při bleskových procesech hned posílali do vězení.

Šampionát vidělo na vlastní oči hodně přes tři miliony diváků a turnaj se tak zařadil mezi tři mistrovství světa s nejvyšší návštěvností. To všechno je výzva pro příštího pořadatele Brazílii.