Homola: Už jsem nevěřil, že se do Sparty vrátím

Telefon položený na stole zazvoní a na displeji se objeví jméno Rezek. "Čau, zavolám ti později," usmívá se Jiří Homola. Jsou tři dny poté, co se stoper pražské Sparty dostal s plzeňským útočníkem do souboje, který mohl letenskému týmu sebrat hubené vítězství 1:0. Přesto si ti dva volají, jako by se nic nestalo. Důrazný stoper přestál další horkou chvilku, která opět nahrála jeho kritikům. I on sám je však zvědavý, zda po návratu z ročního angažmá v tureckém Malatyasporu chytí ve Spartě za pačesy druhou šanci.

Střet, po němž mohla být v Plzni nařízena penalta, jste popsal tak, že jste Jana Rezka nefauloval. Většina lidí si ale myslí, že jste faul prostě nepřiznal...
"Vím, že o to tak někde psali. A Honza Rezek o mně prohlásil, že stejně budu říkat, že to penalta nebyla. Ale když jsme se loučili, nebyl mezi námi žádný problém. Pak mi od něj ještě přišla esemeska, jestli to nemění naše vztahy. Řekli jsme si, že už to nebudeme rozebírat, skončilo to, jedeme dál. Já si opravdu myslím, že k faulu nedošlo, i když kontakt tam mohl být."

Lidé se vás na to asi ptají často, že?
"Známí se ptají se, jestli penalta byla, nebyla... Hodně lidí říká, že na sedmdesát nebo padesát procent ano, asi v televizi viděli víc. Já jsem se na to na videu nepodíval ani jednou."

To je zvláštní, ne?
"Proč? Vůbec ne. Já se na to dívat nemusím. Všichni mluví o penaltě, ale nikdo o tom, co tomu souboji předcházelo: že měl Zdeněk Pospěch rozbitou hlavu. Zase se píše jen o tom, že je Sparta v krizi."

Ze Sparty jste zmizel loni v létě, kdy vás už tehdejší trenér Jaroslav Hřebík nepotřeboval. Jak se váš odchod seběhl?
"Dopadl jsem vlastně jako teď Martin Petráš, Pavel Pergl a Milan Pacanda, skončil jsem v béčku. Dva dny před začátkem přípravy mi zavolal pan Pelta, že se se mnou nepočítá. Hodně jsem byl zklamaný z toho, že mi to neřekl trenér. Trošičku jsem s tím počítal, ale myslel jsem si, že alespoň naskočím do přípravy. Takhle jsem si pomalu něco hledal."

Po odchodu Františka Straky to s vámi šlo z kopce, najednou jste působil hodně unaveným dojmem. To s vámi tak zamávaly tréninky Jaroslava Hřebíka?
"Bylo to na mně znát. A já jsem to i dával najevo. Ráno jsem se probouzel s nechutí, nebavilo mě to. Tréninky byly zdlouhavé, trenér Hřebík nás vždycky vyhnal do posilovny, k videu. Byl jsem psychicky unavený. Hodně kluků se kouslo, ale já ne. Dneska už vím, že jsem to měl asi udělat taky."

Ze Sparty jste odešel na hostování do Malatyasporu, proč právě tam?
"Ve Spartě mi za rok měla končit smlouva, přemýšlel jsem, že bych zůstal v béčku. Ale tři dny před uzavřením přestupů se objevila nabídka z Turecka. Řekl jsem si, že je to pro mě určitě lepší řešení."

Nebyl to však krok naslepo?
"Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Smlouvu jsem podepisoval naslepo, v Malatyi jsem vůbec nebyl. No a nebyl to žádný zázrak... Ale šel jsem do toho, ze Sparty jsem byl zklamaný. První půlrok, tři a půl měsíce to bylo na trénink a domů, ve městě nešlo vůbec nic dělat. Koukal jsem na filmy, pořád jsem byl na telefonu. Ale jezdili jsme pořád po zápasech, nějak to uteklo. V zimě dorazili Čecháčkové, Jirka Mašek, Zdeněk Šenkeřík a Tomáš Michálek, a šlo to líp. Bydleli jsme v docela luxusním komplexu s bazénem."

Kolik jste toho v Malatyasporu odehrál?
"Přišel jsem po pátém kole, odehrál jsem dva tři zápasy. Pak to bylo hodně zajímavé, stávaly se tam věci, že hráč, který seděl jenom na tribuně, byl najednou v základní sestavě. Za podzim jsem nastoupil asi k osmi nebo deseti zápasům. Na jaře jsem čtyřikrát nehrál, ale pak se vyměnil trenér a už jsem byl u všeho."

Jak na vás zapůsobilo fotbalové prostředí v Turecku?
"To je něco nepopsatelného. Turci jsou fanatici. I kdyby neměli na chleba, na fotbal jít musí. Na zápasy chodilo patnáct tisíc lidí, to bylo něco nádherného. Někdy to bylo divočejší, taky se nám stalo, že jsme po zápase čekali na stadionu, až se to kolem uklidní. Ale nebylo to nic zas tak hrozného."

Malatyaspor ale nakonec sestoupil. Dalo se tomu zabránit?
"Nejhorší bylo, že se vyměnilo deset hráčů, bylo složité ty nové zapracovat, navíc když hrajete o záchranu. My jsme se z toho přitom už dostávali, vyhrávali jsme. Naši soupeři ale bohužel neklopýtli. Před posledním kolem nikdo nepočítal, že by Denizlispor mohl udělat body s Fenerbahce. Náš soupeř dokonce nabízel, ať to uhrajeme na remízu."

Poté, co jste prohráli a sestoupili, byli čeští hráči obviněni, že zápas prodali. Odkud se to vzalo?
"Bylo nejjednodušší hodit to na nás, na cizince. Přitom si dal Turek vlastní gól. Náš prezident sliboval za záchranu obrovské peníze, takové, že by se prodat zápas určitě ani nevyplatilo. Jenže my jsme byli kromě Zdeňka Šenkeříka na odchodu, tak toho využili. Šenky pak volal, že se to tam objevilo v novinách. Nevím, kdo si to vymyslel, jestli se tam neztratily nějaké peníze."

Ve vašem případě to však dávalo největší logiku, jako jediný z Čechů jste byl v mužstvu na hostování...
"Já jsem z toho vylezl nejhůř. Kdybych o přestávce vystřídal, měl bych klid. Ale jako jediný jsem odehrál celý zápas, Jirka Mašek byl na hřišti hodinu, Zdeněk Šenkeřík dvacet minut. Původně jsem si přitom říkali, že kdyby se Malatyaspor udržel v lize, vydrželi bychom to tam dál. Ale po sestupu se změnil prezident a všechno je najednou pryč, služební auta, byty... Těžko bychom se drápali nahoru."

Věřil jste, že se ještě vrátíte do sestavy Sparty?
"Nevěřil. Byl jsem na dovolené a počítal jsem s tím, že půjdu do béčka. Rýsovaly se nějaké možnosti, Rakousko a podobně. Jenže dva dny před startem přípravy mi zavolali ze Sparty, že mám přijet na testy. Byl jsem překvapený, ale bylo super trénovat zase v áčku. Ale pořád jsem byl opatrný, chtěl jsem být připravený, kdybych odcházel pryč. Ozval se třeba pan Šeterle z Mladé Boleslavi, že by mě bral i na půlroční hostování. Ale zůstal jsem v kádru prvního týmu. Sparta je Sparta."

Nakonec jste se dostal i do základní sestavy. Nebojíte se, že je to jenom záskok za zraněného stopera Václava Drobného, a až se uzdraví, Sparta se vás zbaví jako Martina Petráše?
"Věděl jsem, že na začátku sezony Venca nebude moct hrát a že má v prvním kole trest Tomáš Řepka. Neřekl bych, že se mi v přípravě nějak extrémně dařilo, ale z Turecka jsem si přivezl pohodu. Trenér Griga mi povídal, že záleží jenom na mně, ať normálně pracuju. Já jsem řekl, že když to nebude vypadat na základní sestavu, rád bych hrál pravidelně jinde. Z prvních zápasů jsem měl trochu obavu, ale odehrál jsem to slušně. Samozřejmě stát se může všechno, ještě je na přestupy nebo hostování čas, byť by to bylo složitější. Ale v současnosti to neřeším, jsem v klidu. Jsem ve Spartě, teď jsem její..." (usmívá se)

[ 11.08.2006 - Štěpán Filípek Foto: MARSfoto ]