Fenomenální Pelé zůstává králem fotbalu i v sedmdesáti

Přestože kopačky pověsil Edson Arantes do Nascimento alias Pelé na hřebík před více než 30 lety, je dodnes všeobecně považován za nejlepšího hráče fotbalové historie. Brazilský míčový kouzelník a trojnásobný mistr světa, který během své kariéry nastřílel za FC Santos, New York Cosmos a reprezentaci 1281 gólů v 1363 zápasech, oslaví v sobotu 23. října sedmdesátiny.

"V mých očích Pelé navždy zůstane opravdovým králem fotbalu. Jak díky svému umění, tak chováním a vystupováním na hřišti," řekl na adresu "černé perly" slavný český fotbalista Josef Masopust. Ten se s Pelém střetl na MS 1962 v Chile, kde útočník s desítkou na zádech získal jeden ze tří titulů mistra světa, což se dosud nikomu jinému nepodařilo.

Vedle toho má skvělý stratég, nenapodobitelný driblér, pohotový střelec a s 77 reprezentačními góly třetí nejlepší kanonýr historie za Íráncem Alím Daeím a Maďarem Ferencem Puskásem na kontě i řadu individuálních ocenění. V roce 2000 byl dokonce v anketě MOV vyhlášen nejlepším sportovcem 20. století, v témže roce ho FIFA zvolila i nejlepším fotbalistou.

Pelého životní příběh připomíná pohádku o tom, jak chudý chlapec ke slávě přišel: z neznámého mladíka černé pleti se takřka přes noc stala hvězda první velikosti. "Bůh mě zřejmě poslal na Zemi s posláním, abych hrál fotbal," tvrdí sám Pelé.

První míč dostal k šestým narozeninám, předtím si musel vystačit s vycpanou punčochou nebo grapefruitem. Fotbalovým základům ho naučil otec, sám bývalý profesionál, v jedenácti začal Pelé hrát za celek AC Baurú. O čtyři roky později byl doporučen Santosu s tím, že z něj bude nejslavnější hráč všech dob. Klub s ním podepsal profesionální smlouvu a tato investice se mu brzy začala bohatě vyplácet.

Už jako šestnáctiletý získal korunu domácího krále střelců, o rok později poprvé oblékl dres národního týmu a na MS 1958 ve Švédsku přispěl pěti góly včetně dvou finálových k premiérovému triumfu "kanárků". O čtyři roky později v Chile se Pelé již jako hlavní hvězda Brazilců zranil a úspěšnou obhajobu sledoval pouze z lavičky.

Na šampionátu v Anglii v roce 1966 se Pelé stal lovnou zvěří pro soupeřovy obránce, jejichž brutální fauly rozhodčí často přehlíželi. Okopaný a znechucený útočník chtěl dát mezinárodnímu fotbalu vale, nakonec však vydržel do dalšího MS. V Mexiku opět naplno předvedl svoje umění, dovedl fantastické mužstvo "kanárků" k zisku třetí Zlaté Niké a na konci roku 1970 byl jako první fotbalista v historii vyhlášen nejlepším sportovcem světa.

Na sklonku kariéry Pelé výrazně přispěl k popularizaci fotbalu v USA, kde dva roky nastupoval za tým New York Cosmos. S milovanou hrou se "král" rozloučil v říjnu 1977 v utkání Cosmosu proti "svému" Santosu. Ani poté však Pelého popularita neklesla, spíše naopak.

Míčový kouzelník vydal řadu autobiografií, zahrál si v několika filmech, natočil pár hudebních alb a věnoval se charitě. V 90. letech si vyzkoušel i politiku, ale funkce ministra sportu jej příliš neuspokojovala. Nedávno byl jednou z tváří úspěšné kandidatury Ria de Janeiro na pořadatelství letních olympijských her v roce 2016, především však zůstává velkým propagátorem fotbalu, který on sám nazývá "překrásná hra".