Buffon nebo Casillas jsou lepší než Van Der Sar?

Ať už jste si naší právě probíhající ankety všimli nebo ne, snad uznáte, že hodnotit brankáře je stejně těžké jako držet brankový krok se Samuel Eto´em. Tím spíš, když je počet inkasovaných branek díky různé kvalitě týmů a obran notně zkreslující. Kdo si však připočte i vyrovnanou výkonnost, pohyb na čáře, jistotu při vybíhání, hru nohami a další aspekty, ten by ve výčtu toho nejlepšího neměl zapomenout na Edwina Van Der Sara, téměř dvoumetrového strážce svatyně nejlepšího klubu současnosti, jenž na podzim oslaví devětatřicáté narozeniny.

Rodák z nizozemského Voorhoutu mi však i tak přijde ve společnosti Buffonů, Casillasů, Čechů a dalších lehce podceňovaný. Když se v devadesátých letech minulého století vedlo podobné srovnávání, více se mluvilo o jiných. Ať už to byl Dán Schmeichel či vládce německé svatyně Andy Köpke, Van Der Sar zůstával ve stínu jako stabilní, leč v anketách často opomíjený hráč. A když se nyní nalézá před kariérním důchodem, logicky se zase hovoří hlavně o mladších.

Celá 90. léta přitom šlo o symbol Ajaxu Amsterdam, s talenty pracujícího klubu, s nímž se stal několikanásobným mistrem ligy i vítězem Ligy mistrů. Poté ho čekala italská anabáze s Juventusem Turín, kde však za dva roky zvedl nad hlavu pouze pohár Intertoto a záhy tak následoval přestun do Premier League, ve které se ho ujal průměrný Fulham, v jehož dresu odchytal porci 127 utkání. Od roku ´05 je posledním mužem defenzívy Manchesteru United, který jej z předešlého působiště vykoupil za dva miliony liber a s nímž vyhrál vše, čehož se účastnil. Tomu říkám vskutku povedená investice.

Jen ten větší úspěch na mezinárodní scéně asi chybí. Za čtrnáct let stál v brance holandského národního týmu 126 krát a dlouhou dobu mu na vrcholných akcích chybělo více štěstí - v brance totiž stál u prohraných penaltových rozstřelů na Euru ´96, Mistrovství světa ´98 i evropském šampionátu v roce 2000. Vše se zlomilo až ve čtvrtfinále stejného podniku o čtyři roky později a MS ´06 ve skupinové fázi dostal gól až po 1013 minutách hry, což je od kvalifikace se táhnoucí evropský reprezentační rekord.

Podobně se do historických análů navíc zapsal i v letošním roce. V Premier League vychytal dvanáct čistých kont za sebou a po překonání rekordu, jehož před ním držel Petr Čech z Chelsea, překonal i absolutní anglický rekord z roku 1979. 1104 minut bez branky je holt 1104 minut bez branky, klobouk dolů. Všem pochybovačům snad zavřel definitivně ústa a to i přesto, že někdo by rozumbradi mohli namítat, že za takovou obranou se nuly sbírají snadno. Mluví se o tom, že dotyčný rekord se bude na Ostrovech překonávat zase hodně dlouho

Pokud jde hodnocení puntičkářů z Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků, ti za uplynulý kalendářní rok upřednostnili dvojici Iker Casillas a (dlouhodobý marod) Gianluigi Buffon. Co se týče posledních dvou dekád, kromě dvou zmíněných ikon Realu Madrid a Juventusu Turín ho v žebříčků stejných autorů předskočil ještě Schmeichel, Kahn, Chilavert a Zenga, což je samo o sobě lichotivý výsledek. Ale stejně, díváte-li se na věc z dlouhodobého hlediska, tolik trofejí, tak dlouhodobá forma a poslední individuální evropské ocenění je z roku 1995? Asi by si zasloužil více.

Van Der Sar a jeho světlé chvilky v holandské reprezentaci

[ 17. 2. 2009 - Bobby Rohál | Foto: Reuters ]