Vyměnila si loučící se Damková dres se zadákem Boleslavi?

Sudí Dagmar Damková odpískala v neděli v Mladé Boleslavi svůj poslední zápas kariéry a po utkání si vysloužila uznání diváků i samotných aktérů duelu. I díky bezchybnému výkonu si vysloužila aplaus svého fanklubu i fanoušků obou týmů, sama Damková si zápas i rozlučku užila.

Loučení to bylo dojemné, populární rozhodčí přijelo podpořit téměř čtyřicet arbitrů z celé republiky a kotel ve žlutých dresech byl často slyšet víc, než fanoušci obou týmů. "To loučení bylo nádherné. To, co tady vytvořili mí kolegové z nižší soutěže, bylo fantastické. Já jsem o tom vůbec nevěděla, bylo to velké překvapení. Slzy byly na krajíčku. Neukáply, ale musela jsem je zadržet. Všechno to byli rozhodčí. Z nižších soutěží, sudí co pískají ČFL, divize, holky z Moravy, a i ty co jsem s nimi lítala ven," vysvětlila Damková.

Na fotbalové trávníky v roli aktivního rozhodčího už se zřejmě nikdy nevrátí. Čeká ji účinkování ve funkcionářské roli, komisi rozhodčích UEFA. "Už jsem se rozhodla a cesta zpátky už nejde vzít. Dveře otevřené zpět jsou vždycky, ale nechci být jako Schumacher. Končit se má na vrcholu a takové ty lepené návraty se nemají dělat. Když z toho člověk vypadne, už to nebývá ono," myslí si.

I když zápas v Mladé Boleslavi příliš fotbalové kvality neukázal, loučící se sudí výběr ocenila. "Finální rozhodnutí bylo na komisi a já jsem za to šťastná. Jezdím sem opravdu ráda a sami jste to viděli. I domácí fanoušci mě potěšili," poděkovala za rozlučku.

Na složení rozhodcovské trojice už ale dohlédla Dagmar Damková sama: "Kolegy jsem si vybrala. Chvilku mě napadlo, že bychom pískaly tři ženy. Ale rozhodla jsem se jednoznačně. Kluci si za tu dobu, co jsme spolu byli, tenhle zápas zasloužili."

Jako žena neměla problém udržet opratě zápasu a muži se při zápasech, které řídila, chovali jako gentlemani. Poslední zápas ale musela tahat karty jak na běžícím páse. "Vždycky jsem se snažila pískat bez karet a dneska bylo sedm žlutých. Ale po zápase mi kapitáni přikyvovali. ´To muselo být se vším všudy´, říkali," svěřila se Damková.

Na poslední zápas kariéry bude i přesto vzpomínat jen v nejlepším, i když se týden před svým vystoupením léčila z virózy a nepříjemného chrapotu. "Nejhezčí okamžik kariéry je asi tenhle konec. Říkám si, že zápasy, které se vám povedly, jsou takové, když vám lidi tleskají. Někdo tam říkal, že po rozhodčích normálně házejí rajčata, ale dneska to bylo na aplaus. Tohle prostě potěší," říkala dojatě. "I hráči byli fantastičtí. Všichni se přišli rozloučit, dali mi pusu a Adrian Rolko si chtěl měnit dres. Nemám s tím problém, můžeme ještě," smála se Damková na mladoboleslavského zadáka, který zrovna do televizních kamer odpovídal.

"Kdyby mi tehdy na začátku někdo řekl, že to, čeho jsem dosáhla, se mi povede, tak si o něm pomyslím, že je blázen. Hodně budu vzpomínat i na ty chvíle, kdy se na mezinárodních turnajích třeba sešlo 15 rozhodčích ženských a černoška, Mexičanka, Evropanka nebo Češka jsme všechno rozebíraly."

O své budoucí práci v komisi rozhodčích UEFA Damková ještě nemá obrázek. "Sama jsem na to zvědavá. Ve středu jedu na Slovensko za panem Markem, který v té komisi funguje patnáct let. Na konci srpna budu mít první sezení, tak chci být připravená, abych nekoukala," říká.

I podle toho, jak bude zvládat svoji roli v komisu UEFA, dopadne její kandidatura na post předsedkyně Fotbalové asociace České republiky.